Já, Bůh a Fidel

Kdo by čekal nějaké dramatické příběhy kněze-mučedníka bude zklamán. Je ale moc zajímavé porovnávat komunistický režim v bývalém Československu a na současné Kubě, kde je pozice církve podobně jako v celé Latinské Americe poměrně silná. Přesto nemá církev na totalitní Kubě na růžích ustláno. Kniha je opravdu svědectvím o dozrávání mladého člověka v kněze uprostřed komunismu, ale jejím ústředním tématem je právě to dozrávání a budování pravdivého vztahu s Bohem. Autor je rozhodně charismatická osobnost. Otec Alberto neměl ve svém životním směřování hned jasno a i po prvním rozhodnutí ke kněžství zažíval krize a velké pochybnosti. Čtenář má u knihy několikrát pocit, že se vše vyjasnilo a zbytek studia v semináři bude už jen procházka růžovým sadem. Ale tak to v životě nebývá. Autor nás na příkladu vlastního života učí, že víra není jedno definitivní rozhodnutí pro Boha a pak už máme pokoj. Je to naopak každodenní věrné rozhodování v maličkostech a celoživotní směřování života. Kniha člověka nestrhne dějem. Ale v každé kapitole najdeme věty, které by se měly tesat do kamene nebo aspoň psát na papírky na ledničku a mít dennodenně na očích.

Čekala jsem, že půjde hlavně o boj kněze proti komunistickému režimu, ale o tom tahle kniha vůbec není, i když být křesťan (natož kněz) na Kubě samozřejmě není procházka růžovým sadem. (Na druhou stranu mě překvapilo, jak výborná a všestranná je příprava na kněžství v semináři, to se se seminářem v komunistickém Československu vůbec nedá srovnávat!) Kniha je spíše upřímnou osobní výpovědí o hledání povolání, váhání, krizích apod. Zpočátku mi to přišlo zbytečně podrobné, ale postupně jsem se začetla a začala objevovat hluboké a inspirativní myšlenky. "Svoboda není dělat to, na co má člověk chuť, ale schopnost vybrat tu nejvhodnější variantu. Zlo neosvobozuje. Zlo spoutává, ať je pácháno nedobrovolně nebo s chutí." "Problém se strachem není v tom, že ho cítíme, nýbrž že se jím necháme paralyzovat."