Já a moje pocity

Tentokrát se nejedná o knihu pro dětské čtenáře, ale pro pedagogy a asistenty ve školství. Prostřednictvím se setkají s dětskými hrdiny, kteří prožívají nejrůznější emoce od důvěry po podrážděnost až vztek. Nejen tyto emoce se malé děti, jak autisté, tak neurotypici učí rozpoznat. Malé dítě se vše později naučí přirozeně, dítě s PAS nikoliv. Ti se to musí naučit trochu jinak, přes různé terapie, vysvětlování nebo knihy takového typu. Na konci každého příběhu naleznete tipy na různá cvičení, pomocí kterých můžete svým žákům vysvětlit danou emoci.

Nevím, jak to máte vy, ale já sama občas mívám problém vyznat se ve svých pocit a poté, co přišly děti, mám občas problém je i ukočírovat (a to jsem se vždy považovala za poměrně vyrovnaného člověka). A co teprve děti, že jo? Ony se teprve učí poznávat vlastní pocity, pojmenovávat je, pracovat s nimi, a když už to vypadá, že se v tomto pocitovém labyrintu začínají orientovat, narazí na pocity někoho jiného a zjistí, že je potřeba na ně brát ohled. Často do sebe pocity lidí narážejí, jindy dojde k vzájemnému nepochopení, a to jen proto, že nejsme zvyklí o nich mluvit, připustit si je, či je dokonce přijmout. A přesně tohle je téma knihy Já a moje pocity. Obsahuje 30 krátkých příběhů, které jsou dětem velmi blízké z jejich každodenního života. Každý příběh pracuje s pocitem (či souborem pocitů), navádí k tomu, abychom s pocity pracovali, vypořádávali se s nimi, k čemuž přispěje i aktivita za příběhem - někdy je výtvarná, jindy rolová či pohybová, podněcuje k zapojení fantazie, učí pracovat s řečí těla i mluveným slovem. Jen bych chtěla upozornit, že kniha je primárně určena pro práci v kolektivu (mateřské školy, 1. stupeň základní školy), ovšem s drobnými úpravami (často i bez nich) jsme si ji užili i sami doma. Příběh s aktivitou nám navíc často posloužil jako odrazový můstek pro další povídání. Za nás moc povedená kniha pro děti od 4 - 8 let.