Izrael

Pominu to, že redaktorka byla ke konci knihy již unavená a nepohlídala špatnou flexi (ale četla jsem daleko horší výtvory). Navíc naprosto zbytečně ve dvou za sebou jdoucích odstavcích zmínila válku na Ukrajině - zbytečně proto, že z kontextu celé knihy je opravdu jasné, že byla napsána před invazí (a pro nás Čechy je to daleko víc než poznámka na okraj, jakou je globálně). Ze stejného důvodu, a navíc i po českém vydání knihy, není zmíněn teroristický masakr na festivalu Nova. Noa Tišby rozhodně napsala skvělou knihu - knihu čtivou, odkrývající, šokující. Sice si nemyslím, že by levičákům otevřela oči, a programovým jako je T. Klus už vůbec, ale lidem, kteří chtějí další úhel pohledu ji jedině doporučím. Autorka popisuje dějiny své země a umě zakomponovává i místy pohnutou historii své rodiny. Sama je "dědičně" levicově orientovaná a nebojí se Izrael i kritizovat - jak ale jasně uvádí, jde o svobodu projevu v demokratické zemi, kterou Izrael je a vždy byl. Osobně si odnáším poznatek, že OSN je banda zaslepenců (za mladých naivních a jejich kroků neznalých let jsem té organizaci fandila), která stejně jako mediálně známé osobnosti má obrovskou moc vytvářet démonickou image jediné programově humánní společnosti na Blízkém východě (postBašárově Sýrii zdar!). Nejradši bych tomuto titulu udělala reklamu a dala ho do výzvy, ale jelikož jde o seriózní téma a jediná možnost je "brožovaná kniha", tak to nechám třeba na příští rok.

„A jak říkal legendární státník, bývalý izraelský premiér, prezident a laureát Nobelovy ceny Šimon Peres: ,Zažil jsem válku a zažil jsem mír. Mír je lepší.“ -- O Izraeli toho člověk nikdy neví dost a tahle novinka je srozumitelný a zároveň zábavný dílek do té skládanky k porozumění regionu, který určoval a dodnes určuje chod světa. Noa Tishby – televizní celebrita, skvělá vypravěčka a vnučka československých uprchlíků a zakladatelů úplně prvního kibucu Degania na břehu Galilejského jezera, si uvědomila, že i když je Izrael ožehavým tématem pro tolik lidí na celém světě a tolik lidí na něj má silný názor, málokdo zná alespoň základní fakta. Jako když se mluví o sionismu (nebo dnes spíš o antisionismu), ale ani vzdělaní lidé si nejsou jisti, co to slovo vlastně znamená nebo kdy a proč vzniklo. Je nekompromisní nejen k hamásníkům a ostatním teroristům či k hnutí BDS na amerických univerzitách, ale i k samotné izraelské vládě, k židovským osadníkům a samozřejmě k charedim, jak si každý z nich zaslouží. -- „Tak proč Jeruzalém padl? Bylo to nevyhnutelné, nebo s tomu dalo vyhnout? Chazal, židovští mudrci z Mišny a Talmudu, kteří po pádu Jeruzaléma založili talmudickou tradici, tvrdili, že Jeruzalém padl kvůli ,sinat chinam: bezdůvodné nenávisti uvnitř židovského národa. V hebrejštině je slovo pro horlivce kanajm: ,žárlivci nebo ,fanatici. Všichni bychom měli být znepokojeni, když se duchovní praxe jakéhokoli náboženství stane fanatickou a přehnaně horlivou. Vykopávky ve Starém městě Jeruzaléma odhalily obrovské bílé kameny, které stále leží tak, jak spadly v den, kdy Titus před dvěma tisíci lety zbořil chrám. Mrazí z toho. Téměř slyšíte výkřiky a cítíte tu bolest. Ale tu bolest bychom měli cítit jen proto, abychom naslouchali minulosti a poučili se z ní. Dnešní Jeruzalém je kvetoucí město, kde vedle sebe v míru a spolupráci žijí věřící i nevěřící, sekulární i ortodoxní, Židé i Arabové. Ale i jedna politická nebo náboženská vražda je příliš mnoho. Celý svět v těchto dnech zažívá tu či onu formu fanatismu a my nesmíme dopustit, aby fanatismus, ať už z jakéhokoli náboženství, národa nebo politické skupiny, ještě někdy zamořil jakoukoli zemi. Máme zde velmi dobře zdokumentovanou minulost, ze které se můžeme poučit.“