Dojem z knihy malinko pokazil doslov autorky, ale nemám jí za zlé, že se chtěla k příběhu jistým způsobem přihlásit. Jinak - FANTASTICKÉ!!! Přečetl jsem každé slovo a takové knihy mají největší opodstatnění být tu s námi. Tolik jsem si přál aby... a touha se dozvědět, mě hnala šíleným tempem k závěru. Zpočátku jsem knihu ochutnal a čtrnáct dnů jsem její chuť převaloval na jazyku. A pojednou se přestěhoval do Bostonu. I když nepodstatné; fandil jsem Bruins, byl každou minutu s Lilly. Famózní pocit... Pro mě nebyla Lilly Lilly, ale Linda. Jistě pochopíte. Její červené rty, krásné, alarmující pro každého muže. Kniha je vážná, citlivá a jemná... Pro ženy jistě podmanivá mužskými hrdiny, pro hrstku mužů poučením, jak neztratit ženu a zachovat si úctu. I sám k sobě. Pro mě osobně. Kdybych mohl pojmenovat svého imaginárního syna, tak neváhám ani minutu. A jelikož se již ve skutečnosti tak nestane, nezbývá mi doufat, že by se tak mohl jmenovat můj vnuk. Atlas.. Kniha zasáhne. A co je podstatné. Zasahuje dál a dál. Další a další stránkou. Kniha takřka bez chyby.

Kniha začíná pěkně, říkala jsem si, že v karanténní době je prima číst hezké věci o lásce, druhé lásce, o zamilování, a o milování. Pěkné, lehké, příjemné, úsměvné čtení ovšem jen tak do poloviny knihy, kdy hrdinka musí čelit bolestným životním rozhodnutím. Na téma domácího násilí je napsáno už hodně knih, tady se autorce díky její vlastní zkušenosti z dětství podařilo věrně popsat pocity, myšlení a chování žen. Jak se zachovat? To je velké dilema. Je snadné soudit druhé, když se na to díváme jen zvenku. Až na zadní straně knihy jsem si všimla, že spadá do žánru new-adult, což je beletrie pro dospělé ve věkové kategorii 18 - 30 let. Tak tady určitě doporučuji, já už zdaleka do této kategorie nepatřím, ale mně se kniha také líbila a určitě někdy budu mít chuť si ještě něco od Colleen Hooverové přečíst.