Isabela a bílé mraky

Příběh se mi moc líbil. Takové jednoduché, holčičí. Doporučuji děvčatům od 10 let.

Dětské knihy Ivany Peroutkové mě dlouhou dobu míjely. Ne, že bych o nich nevěděla, samozřejmě jsem registrovala úspěch sérií o Aničce a Valentýnce, ale nějak jsem měla pocit, že to není nic pro mě. Ale když nyní vyšel první díl zbrusu nové série o Isabele, řekla jsem si, že je čas podívat se jí na zoubek (chci mít totiž všeobecný přehled, o tom, jaké knihy naši nakladatelé dětem nabízí, abych jim byla schopná ve škole pomoct s výběrem knihy, pokud o to budou mít zájem). Isabele je jedenáct, žije v Praze s rodiči a dvojčecími brášky a právě si domů nese vysvědčení a hlavu plnou plánu na prázdniny. Ovšem ouha, doma zjistí, že máma s tátou koupili na venkově starší statek, kde plánují založit kozí farmu. Je vám určitě jasné, že nadšením rozhodně neskáče, protože v Praze musí nechat svůj dosavadní život i nejlepší kamarádky. Ovšem venkov nakonec vůbec není tak špatný, jak si původně myslela, naopak, zamiluje si ho, čímž se však odstartuje řada změn ve vztazích s kamarádkami. Isabelu a bílé mraky bych označila za takový první dívčí románek, je totiž zaměřená především na vztahy. Na vztahy rodinné, kamarádské, ale i na první lásku. Lákalo mě napsat dětskou lásku, ale pak jsem si vzpomněla na sebe ve 12 letech, kdy jsem měla pocit, že dospělejší už být nemůžu, a označení "dětská" mě přešlo. Pravdou je, že ať je nám jednokolik, prožíváme zamilovanost dost obdobně (jen my dospělí máme někdy potřebu tu "dětskou" shazovat). Docela mě překvapilo, jak výstižně jsou popisovány vztahy mezi Isabelou a jejími vrstevníky, autorka se nebojí ukázat, že není vše zalité sluncem a bohužel ne každý, o kom si myslíme, že je kamarád, jím opravdu je... Isabela a bílé mraky je kniha pro čtenáře (troufám si tvrdit, že spíše čtenářky) od 10 let o změnách, které probíhají v životě jedenáctileté dívky.