Inyenzi neboli Švábi

Stále mi to rezonuje v hlavě, pořád nad tím musím přemýšlet. Proč? Proč sakra?! Nejspíš se mi o tom bude zdát, ale ani zdaleka se to nedá srovnávat s nočními můrami, které straší autorku. Neměl bych na to nikdy zapomenout, my lidé bychom neměli zapomenout, jakých hrůz jsme schopni. Tahle nenápadná kniha, stejně jako film Hotel Rwanda, nám to budou připomínat. Papírový památník statisíců obětí, které si prošly hrůzami, jaké si ani nedovedu představit. A každý, kdo si stěžuje, jak má život na hovno by si tohle měl povinně přečíst a zastydět se. Jediné, co mi v knize scházelo je právě ona otázka: Proč? Proč vlastně ta krutost, kde pramení Hutuská nenávist vůči Tutsijům? Jdu si dohledat fakta. Jedno ale asi nepochopím - Jak jim mohli Tutsijové odpustit, žít společně s vrahy jejich rodin? Zázrak, řekl bych.

Scholastique Mukasonga je výborný vypravěč, ale asi ani kdyby nebyla, čtenář se musí nechat strhnout příběhem ženy, která zažila genocidu. Je to věc pro našince v současné době mírně abstraktní, ale přitom stále bohužel ve světě častá. Donutilo mě to podívat se, kde všude v posledních letech byla (nebo je) páchána genocida. Až mě mrazilo ze svých zjištění...a to přitom tuším, že při brouzdání na netu jsem nezjistila zdaleka všechno,