Into the Void

Výboborna autobiograficka kniha, zakladajiciho člena Black Sabbath baskytaristy Greeze Butlera. Kniha pojednává, o jeho dectvi o okultních zkušenostech které mneli později velký vliv na psaní jeho textu pro Black Sabbath. Dále jeho pohled na pohled na hraní black Sabbath jak o uspesich tak různých krizi které ale dokázali vyřešit. Kniha velmi dobře doplňuje už dříve vydané knihy jak Ozzyho Osbourna tak i kytaristy tomi iommiho. Společně tvoří ucelenou mozaiku o metalové legendě Black Sabbath. Rád se ke knize budu vracet. Doporučuji všem příznivcům této legendy nejen přečíst ale i vlastnit.

"Do třetice všeho dobrého" praví jedna lidová prupovídka a tak jsem po pamětech pěvce a šílence Ozzyho ("Jmenuju se Ozzy", 2011), kytaristy a riffostrůjce Tonyho Iommiho ("Iron Man", 2021), nemohl vynechat ani čerstvé vzpomínky basáka a toho rozumného z Black Sabbath, Geezera Butlera (Into the Void, 2024). Bez mučení na sebe bonznu, že jsem měl Geezera ze všech čtyřech vždy nejradši. Připadal mi nejklidnější, nejsečtělejší, nejrozumnější a nosil i největší "mařenu". Navíc se postaral o většinu textů, včetně ikonického jména kapely. Moje těšení na knihu bylo tedy o to větší. Ne vždy je však posvícení. První, co mě zarazilo je celkem dost překlepů a tiskových chyb, navíc překlad některých vět zdá se mi býti poněkud svérázným (takhle by to Čech nikdy neformuloval). Škoda, trochu mi to dojem z knihy pokazilo. Za to ovšem Geezer Butler nemůže, ale Volvox Globator by měli zpytovat svědomí a pro odpuštění odříkat několik Otčenášů a Zdrávasů. Samotné vzpomínky jsou zajímavé, některé události jsem si díky tomu osvětlil, doplnil a pochopil (například neúčast bubeníka Billa Warda na reunionu a nahrávání posledního studiového alba "13"). Pár věcí ze života Geezera mě překvapilo (irský původ, přísný katolicismus, zásadní vegetariánství, dlouholetá oddanost jedné ženě, ale i nezvladatelné deprese, návaly nálad, vzteku a občasné agresivity). Přesto jsou paměti legendárního basáka zajímavé, čtivé i když méně přehledné, než vzpomínky Ozzyho a Tonyho. Za knižní překlad a korektury bych nedal více jak 3 hvězdy, ale jde o mého oblíbeného Sabbathmana a tak jednu hvězdu přidám. Proto nakonec přiděluji čtyři temné hvězdy, jednu za každého člena základní sestavy, neboť ta pro mě byla tou nejzajímavější a nedám na ni dodnes dopustit (více jak 50 let od prvního seznámení s hudbou Black Sabbath). Teď už jenom čekám na vzpomínky bubeníka Billa Warda, ale nevím, nevím, jestli se jich dočkám, neboť Bill je trochu záhadný a nevypočítatelný ...