Inteligentní investor

„Graham dobře radí, abyste investovali jen tehdy, pakliže dokážete vlastnit akcie v klidu a bez znepokojení, a to i když nemáte žádnou možnost zjistit jejich denní kurz.“ Super kniha o investování do akcií (a trochu i dluhopisů) pro každého. Graham tuto verzi knihy vydal v roce 1973. Vtírá se proto otázka, jestli je kniha relevantní i po více než 50 letech? Myslím si, že ano. Naopak bych řekl, že je důležitá zejména v dnešní době. Proč? Protože ceny (v podstatě všeho) jsou na rekordních maximech a obchodování s akciemi nikdy nebylo snazší a přístupnější. S tím se ale pojí i stinné stránky. Za prvé, Graham rozlišuje mezi cenou (co člověk zaplatí) a hodnotou (co člověk dostane). A investor nechce zůstat poslední v řadě na konci býčího trhu. Za druhé, podle NYU průměrný „investor“ dnes stráví přemýšlením nad nákupem akcie 6 minut. Graham dobře vysvětluje, proč by to mělo být více a proč růstoví miláčci sociálních sítí nemusí být ideální koupě (cena může řádově převyšovat hodnotu). Některé příklady možná jsou zastaralé, ale Zweigův komentář aplikuje Grahamovy myšlenky na novější události a podle mne tím tento problém řeší dostatečně. Daňové informace z dodatku už sice zastaraly, ale ty tvoří jen minimální část knihy, resp. dodatku. „Je známkou vzdělanosti očekávat vždy jen takovou míru přesnosti, kterou připouští povaha daného subjektu. Bylo by stejně nerozumné akceptovat od matematika pouze předpokládané závěry jako požadovat od řečníka striktní důkazy.“ O čem tedy kniha je? Graham v knize osvětluje koncepty hodnotového investování jako jsou analýza finančních výkazů (např. kapitola 18), odhadovaná hodnota akcie (kapitola 11), bezpečnostní polštář (kapitola 20) a tržní fluktuace (kapitola 8). Zdůrazňuje také, že investování je podnikání jako každé jiné. Investor tak musí perfektně rozumět tomu, co dělá (to si píšu hlavně jako připomínku pro sebe). „Inteligentní investor nesmí nikdy předpovídat budoucnost výhradně pomocí extrapolace minulého vývoje.“ Vlastnictvím akcie se člověk stává akcionářem a náleží mu tedy (obvykle) právo na rozhodování, dividendě a likvidačním zůstatku. Tato práva mají hodnotu, která vyplývá z podnikání dané společnosti. Proto je zásadní rozumět podnikání společnosti, jejíž akcii investor kupuje. Proto je také důležité rozumět účetním výkazům společnosti, jejímž akcionářem se chce investor stát. A porovnat tyto účetní výkazy (a další dokumenty týkající se společnosti) v čase a s jinými společnostmi ve stejném (a odlišném) odvětví. „Výkonnost akciového trhu závisí na třech základních faktorech: reálný růst, inflace, spekulační růst – nebo pokles.“ Pokud už investorovi nějaká společnost dává smysl, vzniká otázka, jestli a kdy její akcie koupit. Jestliže jsem pochopil Grahama správně, tak je podle něj důležité nebrat příliš vážně cenu akcie, protože trh (tedy pan Trh) se krátkodobě a střednědobě chová iracionálně a má tendenci panikařit a propadat euforii. Z praxe je pak zajímavé vidět rozdíly v chování institucionálních a individuálních investorů. „Investor by měl investovat do společností, které jsou relativně nepopulární.“ Podle Grahama je možné bezpečnostní polštář spočítat mimo jiné jako 1 / P/E a porovnat tuto hodnotu s výnosem dluhopisů. S tím souvisí také pohled na účetní hodnotu ve vztahu k ceně akcie (proxy likvidačního zůstatku, byť hodnoty v účetnictví jsou obvykle historické a odepisovaná aktiva prodávaná pod tlakem budou mít spíše nižší hodnotu, pokud vůbec nějakou) a zvažování alternativ. „Samotný propad trhu způsobil, že se vytratilo velké množství rizika akciového trhu.“ Z diskuse o bezpečnostním polštáři vyplývají zajímavé postřehy ohledně rizika – když jde cena nahoru, riziko se zvyšuje. Když jde cena dolů, riziko se snižuje. Pocitově to ale asi většinou máme obráceně. „Za růstovou akcii můžeme považovat akcii, která měla v minulosti lepší výsledky než průměr, a lze očekávat, že tyto výsledky bude mít i v budoucnosti. (…) Růstová křivka se koneckonců stane více plochou a v mnoha případech se může obrátit i směrem domů.“ Graham se taky věnuje vytváření portfolia (zejm. kapitoly 4 až 7). Jeho rada pro opatrného investora je portfolio akcie : dluhopisy v poměru 50 : 50. Akciová složka by měla být někde mezi 10 až 30 tituly ve více odvětvích, a to velkých renomovaných společností (nad 15 mld. dolarů) vyplácejících dividendu a nakoupených za méně než 25xP/E (resp. 20xP/E za 12 měsíců). Alternativně si může člověk koupit ETFka s pomocí dollar-cost averaging každý měsíc. Potom je potřeba sledovat občas výkonnost společnosti a není nutné si všímat tolik aktuálních tržních kurzů. Přiznám se akorát, že mne, jako opatrného investora, čtení Inteligentního investora a několika dalších knih o investování do dluhopisů spíše odradilo od investování do dluhopisů (a jejich ETFek). Ocenil jsem taky diskusi k dividendové politice v kapitole 19 a souhlasím, že odmítání vyplácení dividend není nutně pozitivní (byť daňově výhodné být může). Pár zajímavých myšlenek: „Nesmíte se nechat svést jednoduchostí a okamžitostí internetového obchodu, jinak se z investora rázem proměníte ve spekulanta. Opatrný investor se tohoto závodu účastní – a vítězí v něm – tím, že vyčkává a vše z povzdálí sleduje.“ „Investor by neměl stavět své rozhodnutí o nákupu akcií na pouhém propadu v ziskovosti a její ceně. Měl by vyžadovat důkaz alespoň přiměřené stability ziskovosti za posledních deset nebo i více let – tzn. ani jeden rok ztráty – spolu s dostatečnou velikostí a finanční silou.“ „Čím jsou společnosti větší, tím pomaleji rostou.“ „Pro investora nemá délka čekání až tak velký význam.“ „Podstatné zvýšení cen na trhu je na jedné straně legitimním důvodem k radosti, ale na druhé vztyčeným ukazováčkem.“ Lakmusový papírek na bullsh*t: „Kdykolik uvidíve v článku (o investování) slovo „pravda“, mějte se na pozoru; většina toho, co bude v článku následovat, jsou totiž pravděpodobně lži.“