Abych parafrázoval autora, na každou novou knihu Neala Ashera se těším stejně, jako pradorské druhodítě na nový gatlingův kulomet. A stejně jako to druhodítě, i já si to vždycky užiju :-) Stroj nekonečna je parádní vyvrcholení trilogie Proměna přesně v Asherově stylu - třeskutá, na nic si nehrající space opera, kde najdete záhadné mimozemšťany, šílené umělé inteligence, sympatické válečné roboty/vraždící maniaky a mnoho dalšího. S čím na nás pan Asher přijde příště?

Tak nakonec docela nic moc. Jednak je konečný cíl celé té nepřehledné komplikované eskapády Penny Royal sám o sobě docela fádní a druhak se člověk ani nemusí moc zamýšlet, aby našel jednodušší cestu, jak ho dosáhnout. Hlavní postavy už zcela rezignovaly na nějaké vlastní činy a motivy a celou knihu jen přemýšlí, co s nimi Penny zamýšlí dále, aby to pak poslušně vyplnily, a v podstatě se dějem jen tak pasivně vezou. Jedinou výjimkou je Brockle, který je ovšem jen nezajímavý padouch, který zabíjí všechno, co může, protože může... ale o jeho šancích proti božské (haha) inteligenci Penny Royal čtenář stejně nemá nejmenší iluze. Ve výsledku je kniha (a lze to vlastně vztáhnout asi na celou trilogii) překombinovaný guláš, který sice funguje jako doplněk Řádového univerza, ale čtenářský požitek je nevalný.