Indiánské léto El Gaucho

Co číst jiného na Silvestra, než Milo Manaru, že... K dílku jako takovému se nutně musí přistupovat s vědomím, že víme, do čeho se pouštíme. Je to prostě Manara. Trochu dobrodružný, trochu historický, trochu (víc) erotický....jen ten konec nějak vyšumí. Dva příběhy zpoza velké louže, každý z opačné strany rovníku. Je dobře, že se Manara snaží o víc, než prvoplánová odhalená těla. Úplně to nevyšlo (a asi je to dobře), ale snaha se cení. Já dostal co jsem čekal a protože jsem nečekal víc, jsem spokojen.

Netreba v tých príbehoch hľadať klasický dej typu úvod - jadro - záver. Je to dobová freska, vytrhnutá zo života, hoci vymyslená - mohla sa stať. A určite sa mnoho takýchto skutkov aj stalo a boli zabudnuté. Kresba je detailná, jemná a predcízna. Nádherné ženy striedajú ako protipóly brutálny chlapi (až na výnimky). Erotika hraničiaca so soft-pornom prelínajúca sa oboma príbehmi to riadne okorenila. Ani brutalite nie je venované toľko obrázkov. Oproti tomu je krajina detailne nádherná a negýčovo snová a veľmi atmosferická. Nič pre mainstreamového čitateľa.

!!! POZOR SPOILERY !!! Konečně se mi splnil dávný sen a pořídila jsem si domů Manaru. Přála jsem si ho jako dárek k svátku - tchyně asi netušila, co kupuje, jinak by se víc rděla :-). Na základě zdejších komentářů jsem si nejprve přečetla druhý příběh, pak teprve Indiánské léto. El Gaucho je víc historický, myšlenkově jsem se díky němu vrátila k Batličkovi. Indiánské léto mělo hezky vykreslenou atmosféru a přírodu, přesně jak tu padlo, vzpomněla jsem si na Curwooda, Setona a jiné. Dílčí ilustrace jsem znala z internetu, ale kolikrát byla stránka naskenovaná bez textu, takže jsem si jen mohla domýšlet děj. Po bližším seznámení s příběhy musím souhlasit s komentářem uživatele @Pigface, že konec pokaždé vyšuměl do ztracena. El Gaucho: Některé scény mi přišly trochu moc, i když nijak odporně podané nebyly. Část zápletky mi evokovala nadbytek homosexuálů / sodomitů v britské armádě v pojedí Diany Gabaldon. Osudová žena Molly mi nijak osudová nepřišla, s ohledem na úvod k příběhu bych čekala větší love story. Mrzelo mě, že všechny vedlejší postavy, ať sympatické či záporné, nakonec zemřely, i když s jistotou to tvrdit nechci, protože v případě oběšené není vidět tvář a mrtvého hrbáče jsem taky na vlastní oči nespatřila. To mi skýtá naději pro jejich oživení někde a někdy jindy. Kdyby vzniklo pokračování příběhů hlavního hrdiny s historickými narážkami a reálnými postavami, nezlobila bych se. Indiánské léto: Komornější kulisy, ale za to mnohem víc úchylných figur. Toho chlapce neustále ukazujícího oplzlé gesto jsem nepobrala vůbec, nechápu, k čemu byl v příběhu dobrý. Puritánský pastor se ukázal jako ten nejvíc zkažený, i jeho čistá neteř, poskvrněná na začátku, vlastně bez poskvrny nebyla. (Zajímavé je, že ti úchylové jsou vždy namalovaní jako odporní, podobně jako Jan Fischer kreslil záporáky v Rychlých šípech vždy nějak deformované na rozdíl od anticky krásných hlavních hrdinů.) Asi nejsem ta správná cílová skupina, erotický náboj to pro mě nemělo, takže jsem příběh vnímala čistě jako historický a epizodní. Nakonec pro mě nejušlechtilejšími byli ti indiáni, které jsem předtím, bez znalosti děje, vnímala čistě jako ty zlé a ubližující bílým osadníkům. Pointu oběma příběhům mi dal doslov vysvětlující, že postavy skutečně existovaly a děj je založen na nějakých reáliích, díky tomu 4 hvězdy a ne jen 3. Přesto bych si asi obé vychutnala víc, kdybych měla hlubší znalosti. Budu si oba příběhy muset přečíst víckrát, abych odhalila jejich kvality, jež mi zatím zůstaly skryty.

Co číst jiného na Silvestra, než Milo Manaru, že... K dílku jako takovému se nutně musí přistupovat s vědomím, že víme, do čeho se pouštíme. Je to prostě Manara. Trochu dobrodružný, trochu historický, trochu (víc) erotický....jen ten konec nějak vyšumí. Dva příběhy zpoza velké louže, každý z opačné strany rovníku. Je dobře, že se Manara snaží o víc, než prvoplánová odhalená těla. Úplně to nevyšlo (a asi je to dobře), ale snaha se cení. Já dostal co jsem čekal a protože jsem nečekal víc, jsem spokojen.

Netreba v tých príbehoch hľadať klasický dej typu úvod - jadro - záver. Je to dobová freska, vytrhnutá zo života, hoci vymyslená - mohla sa stať. A určite sa mnoho takýchto skutkov aj stalo a boli zabudnuté. Kresba je detailná, jemná a predcízna. Nádherné ženy striedajú ako protipóly brutálny chlapi (až na výnimky). Erotika hraničiaca so soft-pornom prelínajúca sa oboma príbehmi to riadne okorenila. Ani brutalite nie je venované toľko obrázkov. Oproti tomu je krajina detailne nádherná a negýčovo snová a veľmi atmosferická. Nič pre mainstreamového čitateľa.

!!! POZOR SPOILERY !!! Konečně se mi splnil dávný sen a pořídila jsem si domů Manaru. Přála jsem si ho jako dárek k svátku - tchyně asi netušila, co kupuje, jinak by se víc rděla :-). Na základě zdejších komentářů jsem si nejprve přečetla druhý příběh, pak teprve Indiánské léto. El Gaucho je víc historický, myšlenkově jsem se díky němu vrátila k Batličkovi. Indiánské léto mělo hezky vykreslenou atmosféru a přírodu, přesně jak tu padlo, vzpomněla jsem si na Curwooda, Setona a jiné. Dílčí ilustrace jsem znala z internetu, ale kolikrát byla stránka naskenovaná bez textu, takže jsem si jen mohla domýšlet děj. Po bližším seznámení s příběhy musím souhlasit s komentářem uživatele @Pigface, že konec pokaždé vyšuměl do ztracena. El Gaucho: Některé scény mi přišly trochu moc, i když nijak odporně podané nebyly. Část zápletky mi evokovala nadbytek homosexuálů / sodomitů v britské armádě v pojedí Diany Gabaldon. Osudová žena Molly mi nijak osudová nepřišla, s ohledem na úvod k příběhu bych čekala větší love story. Mrzelo mě, že všechny vedlejší postavy, ať sympatické či záporné, nakonec zemřely, i když s jistotou to tvrdit nechci, protože v případě oběšené není vidět tvář a mrtvého hrbáče jsem taky na vlastní oči nespatřila. To mi skýtá naději pro jejich oživení někde a někdy jindy. Kdyby vzniklo pokračování příběhů hlavního hrdiny s historickými narážkami a reálnými postavami, nezlobila bych se. Indiánské léto: Komornější kulisy, ale za to mnohem víc úchylných figur. Toho chlapce neustále ukazujícího oplzlé gesto jsem nepobrala vůbec, nechápu, k čemu byl v příběhu dobrý. Puritánský pastor se ukázal jako ten nejvíc zkažený, i jeho čistá neteř, poskvrněná na začátku, vlastně bez poskvrny nebyla. (Zajímavé je, že ti úchylové jsou vždy namalovaní jako odporní, podobně jako Jan Fischer kreslil záporáky v Rychlých šípech vždy nějak deformované na rozdíl od anticky krásných hlavních hrdinů.) Asi nejsem ta správná cílová skupina, erotický náboj to pro mě nemělo, takže jsem příběh vnímala čistě jako historický a epizodní. Nakonec pro mě nejušlechtilejšími byli ti indiáni, které jsem předtím, bez znalosti děje, vnímala čistě jako ty zlé a ubližující bílým osadníkům. Pointu oběma příběhům mi dal doslov vysvětlující, že postavy skutečně existovaly a děj je založen na nějakých reáliích, díky tomu 4 hvězdy a ne jen 3. Přesto bych si asi obé vychutnala víc, kdybych měla hlubší znalosti. Budu si oba příběhy muset přečíst víckrát, abych odhalila jejich kvality, jež mi zatím zůstaly skryty.