Imago

Plány mimozemských genetických tvůrců jsou v ohrožení. Na Zemi se totiž objevilo zcela nové, nikým neočekávané, a proto obávané třetí oankalské pohlaví - lidské óloi. Jodahs bude muset přesvědčit všechny kolem sebe, že má právo na svobodnou existenci. Potřetí vstupujeme s Octavií Butlerovou do stejné řeky, a přesto je to zcela nový a originální příběh. Měli jsme už sice dostatek času zvyknout si na podivuhodné uspořádání pozemské společnosti, rodiny i na novou podobu vzájemných vztahů jak mezi pozemšťany a Onkali, tak i mezi lidmi navzájem, ale těžko nás něco mohlo připravit na naprosto cizí lidskou entitu, jakou je Jodahs. Butlerová opět ukazuje svou sílu, ani ne tak v úrovni dějové, jako spíš emoční. Ve svém líčení touhy po partnerském sblížení neváhá jít až do extrémů, ale současně si přitom nezaujatě hlídá hladinu adrenalinu v krvi. Dá vám pocítit nepoznané, přičemž to udělá natolik lidsky a neokázale, že ji věříte každé slovo a klidně se s ní sklouznete i do pekel. Její metoda je vyztužena nápady a podněty, které málokoho nechají netknutým a lhostejným.

Třetí díl za mnou. Hurá? Celou dobu jsem čekal, že se stane TO. Že prostě trilogie někam VYÚSTÍ. Místo toho proběhlo jen další nudné proplétání mimozermsko-zemských vztahů, ozvláštněné vcelku napínavou dějovou linkou. Toť ale vše. Plánovala autorka další pokračování? Máme si z nic neřešícího závěru něco vyvodit? Něco, na co má chabá a pokulhávající mysl nestačí? A co na to Jan Tleskač? Netleská. Bohužel, už dlouho netleská. Takže: Hurá! Mám to za sebou.