Imágo

Mladá guvernantka prijíma miesto v letohrádku Olivera Skrušinského, kde sa má starať o jeho dcéru Agátu. Tajomné sídlo ukryté v lesoch na samote však v sebe nesie viac otázok než odpovedí. Román sa odohráva v období prvej republiky a zaujme kultivovaným, dobovým jazykom aj postupným zoznamovaním sa hlavnej postavy s obyvateľmi domu a jeho skrytými tajomstvami. Hoci je kniha označovaná ako gotický horor, spočiatku pôsobí skôr ako tradičný román s dôrazom na každodennosť, vnútorné prežívanie a pochybnosti hlavnej hrdinky. Autorka výborne buduje atmosféru nepokoja, ktorú umocňuje zvláštny svet malej Agáty, tajomný bzukot v dome a nejasná neprítomnosť pani Skrušinskej. Napätie sa rozvíja pomaly a prirodzene, až sa príbeh preklopí do temnejšej roviny. Imágo pôsobí originálne, pútavo a na autorkinu prvotinu veľmi presvedčivo. Kniha osloví čitateľov, ktorí majú radi pomaly budovanú atmosféru, tajomné sídla a psychologicky ladené príbehy s historickým pozadím, skôr než rýchlu akciu. Viac v recenzii. Za knihu ďakujem vydavateľstvu Ikar.

“Jenže nikdo není tak slepý jako ten, kdo nechce vidět.” Děj tohoto románu se odehrává v horách v prvorepublikové vile. Přijíždí sem mladá žena, která vyrůstala u tety. Jejím cílem a naplní práce má být výuka Agáty, dcery majitele domu. Jenže z něj stejně jako z domu vyzařuje aura tajemství. Nejdřív se jí prostředí líbí a stejně tak celý dům. Má pocit, že je tam správně a její život před tím se zdá čím dál tím víc vzdálenější. Připadá si tam v bezpečí a jako součást rodiny. Jenže začíná cítit, že se něco děje. Otec Agáty jakoby k ní nebyl upřímný a v něčem jí lže. Ale nemůže přijít na to, o co jde. Najednou je všechno tajemné, děsivé a objevují se jí noční můry. Manželka Agátina otce je údajně někde na cestách, ale je to pravda? Co když to tak vůbec není a děje se tady něco hrozného? A do toho nalezené tělo Agatiného spolužáka. Jako ve správném gotickém románu se tady objevují prvky tajemna, napětí, prostředí temných lesů nebo třeba tajemství z minulosti. Mě moc bavila atmosféra a taky to tajemné prostředí. Především pak poslední třetina knihy byla za mě nejlepší a chytla mě nejvíc. Hlavní vypravěčka byla taková naivní a trochu mě mrzí, že neměla jméno. Jako celek mi kniha sedla.