„Ať se ocitne kdekoli, je středem pozornosti. Všichni chtějí být v jeho společnosti, a pak jsem tu já, která touží splynout se zdí. Jsme jako den a noc. Nemůžeme být rozdílnější.“ Tak i osud posledního bratra Milesů je zpečetěn. Bylo to opět skvělé čtení, ze začátku opravdu vtipné ... gorily v mlze, zvracející taxikář, medvídek Binky :-) Pak přišla klidnější část a nakonec emoční smršť. Takže díky Eddiemu dávám 5*. Přesto u mě na prvním místě zůstává Tristan :-*

Já budu kritizovat. Jako vášnivá cestovatelka jsem se na knížku moc těšila a hodně mě mrzí, že to cestování bylo dost odfláknuté: - jeli do Portugalska... pak jeli do Německa.. nevíme kam, co tam dělali, co tam viděli, jak tam cestovali? Chodili po horách, po památkách nebo jen po barech? Chápu, že nechtěla autorka knížku natahovat, ale vyjmenovat evropské země, to mi přijde málo na to, abychom se do té atmosféry vcítili, - neustále se vraceli na víkendy do Barcelony, to jde? Dovedete si někdo představit, že jezdíte každý víkend odsud do Barcelony? Co to stojí peněz a času? Jednou si na to Hayden stěžovala a Chris odpověděl, že to nestojí zas tak moc. Ve skutečnosti stojí doprava nejvíc a lidi, co si z rozpočtu můžou dovolit jen smíšené pokoje, cestují velmi ekonomicky a hlavně systematicky. Takže naprosto nereálné! - kdyby se autorka věnovala alespoň Barceloně, něco si o ní zjistila, ale ani o tomto městě jsme se nedozvěděli vůbec nic. Nebyla popsána jediná památka, pláž, španělský zvyk, typická povaha, fotbal, jídlo... Proč ujížděla Hayden na margaritě, stejně tak dobře mohla pít sangríu nebo tinto de verano, i taková maličkost by pomohla to Španělsko v knize aspoň trochu cítit, - v Barceloně se mluví španělsky nebo katalánsky! Nejen, že nezaznělo jediné španělské slovo, ale ani se nikde nezmínila nějaká jazyková bariéra a já pořád přemýšlela, to všichni uměli perfektně španělsky, nebo všichni místní mluvili perfektně anglicky? (haha). Eddy se sice domluvil s turisty v baru v několika jazycích, ale to jsou pořád stejné fráze, takže jak pak dokázal konverzovat o všem bez jediného zaváhání? Jazyková bariéra, a to dokonce i když ten jazyk umíte, je dost podstatná součást cestování a postará se o spoustu zážitků, - proč byl Eddy negramotný, když byl až do 11 let u pěstounské rodiny a máme povinnou školní docházku? A potom? To ho nehledala policie? Nezajímal se o něj sociální systém? Prostě jen tak přestal pro stát existovat? A když ho pak Hayden začala učit psát a číst, tak ho učila španělsky nebo anglicky? Autorka si hodně věcí zjednodušila a mě opravdu mrzelo, že tomu tématu, které mě jako námět nadchlo, nevěnovala víc péče. Chtěla jsem za to strhnout celou jednu hvězdičku ... jenže ... ten příběh byl tak boží! A já vím, že na Christophera a Hayden jen tak nezapomenu, jak mi přirostli k srdci.