I ženy chtěly bojovat!

Druhá světová válka, vzdor "pouhým" šesti letům trvání, nabízí nekonečné množství příběhů. A tak by bylo celkem vhodné, kdybychom místo kýčovitých hypotéz typu "zda jsme se měli bránit" hovořili o věcech, které se skutečně staly. O to spíš, když k těmto záležitostem máme obrovský dluh. Mezi taková témata patří třeba, že v uniformách nesloužili jenom naši chlapci, ale i děvčata. To jste věděli? Ne? Studie, kterou vypracovala Karolína Stegurová, je za mě veledůležitým dílem, které by se snad na budoucno mohlo stát alespoň vlaštovkou prací dalších. Mimo této totiž existují od roku 1945 jenom sporadické dílčí práce, mnohdy v podobě pouhých článků. Což je po 80 letech od války opravdu tristní. Troufám si tvrdit, že bychom neměli zapomínat na naše vojáky a odbojáře, stejně jako bychom měli začít připomínat děvčata. Zaslouží si to a dlužíme jim to. Autorka čtenáře vezme do podivuhodného příběhu zapojování žen do armád, předloží problematiku sborů v meziválečném období, v průběhu války i při demobilizaci. Nejen z pohledu vojenského, ale i společenského. Celkem pochopitelně s větším důrazem na britské vojenské složky. To jste věděli, že existovali ATS? Taky jsem neměl moc ponětí, slavné a ikonické jsou přece jenom spíš WAAFky. V mnohém je příběh ATS možná ještě zajímavější. Stejně jako pozoruhodná je povaha československých politiků, projevující se jistou liknavostí, poněkud typickou snahou vyzískat, vyhnout se nákladům a tak nějak projevit onu švejkovskou povahu. Místy až humorné, přestože v důsledcích tak vtipné ne. Je trochu škoda, že se o konkrétních vojačkách příliš nedozvíme, což je ale spíš dáno zaměřením autorčiny práce, jejímž hlavním cílem je připomenout vůbec celou problematiku a já věřím v potenciál zaujmout veřejnou debatu. Alespoň si to přeju. Karolína Stegurová totiž nabízí regulérní vědeckou práci, o čemž ostatně svědčí i záštita nakladatelství Academia, přesto se knihou line příjemný vyprávěcí styl, který není akademicky vyčerpávající a uspávající, ba naopak velmi živý a dobře vstřebatelný. Kniha, kterou mohu jedině doporučit. Za tak vzácnou publikaci patří velký dík. Mimochodem, a to mě na závěr pobavilo, ještě k tomu dluhu. Je celkem vtipné, že Britové v roce 2019 doplnili jména u památníku na pražském Králově o vojačky sloužící u RAF. Mám jisté pochyby o celkové povědomosti o tom památníku, natož o tomhle detailu. Stále platí, že v cizině si nás váží víc než my sami.