I'm Your Man Pocta Leonardu Cohenovi

O Leonardovi zpívali za sociku Marsyas, byla to fajn písnička. Je fakt, že jsme o něm moc nevěděli, a že to je Žid už vůbec ne. Nakonec: náš bubeník byl také napůl Žid a my o tom neměli ani potuchy… Cohenův život je velmi zajímavý tím, jak trval na svých hodnotách a provází ho řada poznání, která vám mohou být prospěšná. Tak třeba konstatování, že „jak stárnete, začnete se hodně soustředit na práci, protože vám to pomůže tříbit charakter. Je to oblast, kde si můžete svůj svět uspořádat.“ Uspořádat vztahy k ženám se mu ale podařilo až na samém sklonku života. Cohena jeho sláva nesešrotovala jako např. Hendrixe. Stále hledal životní hodnoty a ptal se KDO VLASTNĚ JSEM? Dal úžasným způsobem průchod všem pochybám, obavám, touhám, vzpomínkám a zklamáním, ze kterých se ve dvacátém století skládá láska. „Věř umění, ne umělci.“ Další dobrá pravda, kterou bychom si měli zapamatovat. „A jak říkal můj starý učitel: Ráj můžeme navštívit, ale nemůžeme tam žít, protože v ráji nejsou restaurace ani záchody.“ To je také pravda . Do smrti pečoval o svého duchovního učitele. Byl skromný a pracovitý. Tento životopis je plný příběhů o nacházení a ztrácení. Bude vás bavit, jestli jste také z rodu Hledačů.

Souhlasím, že takhle by měl životopis vypadat, ale také souhlasím s tím, že některé informace už byly trochu moc (nemusela bych znát jméno každého klávesisty, manželů/lek spolupracovníků, apod.). Díky tomu se kniha stala trochu méně záživnou.