Hypotéza štěstí

Kniha zkoumá fenomén pocitu štěstí a s tím související šťastný život z přísně vědeckého pohledu. Nejedná se o „self-help“ knihu, nejedná se o návod jak žít šťastný život. I když, to druhé tvrzení beru zpět. Z knihy si lze něco odnést, něco co může vylepšit náš pohled na svět. Autor zkoumá 10 různých přístupů k životnímu štěstí, sesbíraných napříč kulturními tradicemi, napříč různými geografickými regiony – západní tradice / antika, Čína, Indie, další. Hledá a dokládá rozdíly, ale též zejména podobnosti. Na základě publikovaných vědeckých článků dokládá, co funguje a co ne. Srovnává materiální, duchovní i sociální vlivy, které dělají člověka šťastným. Nedílnou součástí je pátrání po vlivu genů a prostředí na prožívaný pocit štěstí. Mě osobně odpovědi docela překvapily. Zevrubně se věnuje stoické tradici, porovnává podobné přístupy budhismu a hinduismu. Na pomoc si bere starověké základní náboženské texty. Velmi obšírně rozebírá pozitivní dopad kognitivně behaviorální terapie při léčbě depresí a úzkostí. Trefně porovnává meditaci (východní přístup) a KBT + Prozac (západní přístup), jako dva odlišné způsoby dosažení téhož. Pokud štěstí zrovna hledáte, knihu vyzkoušejte. Není to zaručený návod, jak být šťastný, rozhodně ne, ale hledajícím pomůže se zorientovat a nasměrovat pozornost možná překvapivým směrem, podpořeno trochou té vědecké metody. A pokud zrovna štěstí nehledáte, přečtěte si ji taky, litovat nebudete.

Původně jsem si myslel, že se tahle knížka bude zabývat hlavně filosofickou otázkou "Co je štěstí?", ale otázka, kterou si autor klade je spíše psychologická, "Jak být šťastný?" a "Co šťastní lidé dělají?". Musím říct, že na ně odpovídá velmi poutavě a inspirativně i přesto, že jsem se s většinou jeho myšlenek nesetkal poprvé a uvedené psychologické výzkumy jsou v poppsychologické literatuře často citovány. Knížku jsem přečetl jedním dechem.