Hypotéza lásky

Knihu jsem měla ve svém TBR už opravdu dlouho, ale protože právě vyšel film a já se na něj chtěla podívat, řekla jsem si, že jako správná čtenářka si nejdřív musím přečíst knihu. A upřímně? Od knihy jsem vůbec nic moc nečekala. Myslela jsem si, že je to přesně ten typ knihy, která má zbytečný hype, a že dostanu obyčejnou rom-com, kde se dva lidé do sebe zamilují až moc rychle, bez pořádné chemie a bez nějakého hlubšího příběhu. No… hrozně jsem se mýlila. Po otočení poslední stránky jsem si jen řekla „Wow tak tohle jsem si fakt užila.“ A zároveň jsem nechápala, proč jsem tuhle knihu tak dlouho odkládala…Olive mi ze začátku úplně nesedla. Upřímně jsem jí moc nerozuměla a nechápala jsem, proč se chová tak, jak se chová. Přišla mi moc chaotická. Jenže čím dál jsem četla, tím víc jsem jí začínala rozumět. Když jsem si uvědomila, kolik bolesti v sobě nosí ztrátu matky, samotu, pocit méněcennosti a neustálé pochybnosti o sobě najednou mi její chování začalo dávat mnohem větší smysl. A úplně nejvíc jsem jí porozuměla ve chvíli, kdy si uvědomila, že je do Adama zamilovaná, ale zároveň nevěřila, že by Adam mohl její city někdy opětovat. V tu chvíli jsem si říkala „Aha… tak proto je taková.“ Najednou jsem ji dokázala mnohem lépe pochopit. A právě díky tomu pro mě Olive nebyla jen chaotická hlavní hrdinka z rom-com. Olive má hloubku. Byla skvělou kamarádkou, byla chytrá, talentovaná vědkyně a přestože sama často pochybovala o své hodnotě, byla podle mě mnohem silnější, než si uvědomovala. A pak je tu Adam. Ach, Adam. Vůbec jsem nečekala, že si ho zamiluju tak moc. Na první pohled působil jako uzavřený a přísný, ale nikdy mi nepřišel vyloženě zlý. Spíš byl člověk, kterého člověk musel opravdu poznat, aby zjistil, jaký ve skutečnosti je. A pak zjistíme, že tenhle obrovský, přísný profesor viděl Olive jednou a pak ji tři roky miloval z povzdálí??? Miluju to. Adam byl podle mě opravdu vyspělá postava. Byl pracovitý, inteligentní, gentleman a hlavně se k Olive choval s obrovským respektem. Milovala jsem, jak ji chránil, ale zároveň ji nikdy nepotřeboval ovládat. Naopak. Olive byla v jejich vztahu často ta, která určovala tempo, a Adam respektoval prakticky všechno, co řekla nebo udělala. Vážil si každé chvíle, kterou s ní mohl strávit, a bylo krásné sledovat, jak moc mu na ní záleží. Hrozně se mi líbilo, že se Olive vedle něj cítila bezpečně. Že jejich vztah nebyl jen o přitažlivosti a sexuální chemii. Ano, chemii mezi nimi rozhodně měli a jejich romantická stránka mě bavila, ale ještě víc se mi líbilo, že se z nich stali opravdu dobří přátelé. Navzájem se podporovali, snažili se jeden druhého rozesmát, zlepšit si náladu a prostě spolu trávili čas. Jejich vztah se podle mě vyvíjel přirozeně a právě díky tomu mi jejich romance dávala smysl. A Adamův vztah s Holdenem jsem taky milovala. Celá ta část s jejich přátelstvím a příběhem, jak šel se svým nejlepším kamarádem na ples, mě opravdu bavila. Čekala jsem obyčejnou přeceňovanou rom-com a místo toho jsem dostala příběh, který mě bavil, postavy, které jsem si oblíbila, a hlavně vztah, kterému jsem opravdu věřila. „Cítím… něco jiného.“ Usmála se. „Tak například radost. Že sis mě z toho dne zapamatoval.“ „Protože ty…“ Odmlka. „Jsi nezapomenutelná.“

Žádná složitá psychologie, zato je to vtipné, svižné, čtivé. Prostředí je originální, i když nedokážu posoudit, jestli je vykresleno autenticky. Do postele k viróze naprosto ideální volba. Líbily se mi i hypotézy na začátku kapitol.