Hvězdolet Vltava

„Tak to ti pak půjčím ještě jednu věc, Planetu nachových mračen. Napsal to Boris Strugackij.“ „Ten Boris Strugackij? Ředitel palby suborbitálního dělostřelectva?“ Na Hvězdolet Vltava jsem se hodně těšil, ale zároveň i dost odvažoval. Přeci jen 750 stran značí, že tato kniha není žádný drobek. Mimochodem kniha naprosto krásně ztvárněná a další z řady ze Strak, které v knihovně prostě musíte mít. Jednou jsem se tedy odhodlal a do knihy se začetl. Musím říct, že to bylo jedno z nejhezčích českých sci-fi, ke kterým jsem se doposavaď dostal. Na debut fantastická záležitost. Autor tu odkazuje na éru komunismu a dělá to vědomě socialisticky, aby do příběhu vnesl kus doby minulé. Zároveň ale Hvězdolet spolu s posádkou vkládá do nezávidění hodné situace a, nechci tu mluvit úplně o ději, byla by prostě hrozná škoda vědět, do čeho tu jdete. K tomu přidává pár mimozemských ras, kde pokaždé to není jenom mlácení slámy, ale opravdu fungující člen příběhu, ke kterému si vytvoříte emoce jak pozitivní, tak ale i negativní. No a aby toho nebylo málo, budete se tu mnohdy setkávat s opravdu vtipnými a zábavnými hláškami, které mi mnohdy v podobných dílech dost chybí. V celkovém kontextu tak jednoznačně komplexní záležitost, která od začátku do konce nevytvoří místo, kde by nudila. České sci-fi v tom nejlepším možném duchu. A to jak obsahem, tak i zevnějškem.

Váhal jsem mezi 4 a 5 hvězdami, kdy dokonalých 5 bylo moc, ale 4 (80 %) se mi zase zdálo málo. Nakonec tedy taková lepší čtyřka. Nejsem zběhlý ve sci-fi, mým revírem je sword & sorcery fantasy, takže to byl trochu krok do neznáma a nemám pořádně s čím srovnávat. Předchozí komentáře to často zmiňují, ale stojí za zopakování, že nejde o komunistickou agitaci. Jsou to jen kulisy, které dobře známe. Děj občas trochu vysadil a jel na volnoběh ve snaze kompletnějšího popisu, což mi nijak zásadně nevadilo. Příběh má být sinusoida (i když možná na šikmé rampě?), ne linka x=y. A navíc to vynahradila originalita a nápaditost a vlastně i odvaha zavrhnout "startrekový pindy" a nechat hrdiny dělat věci, které by pro někoho mohly být příliš pobuřující a nehrdinské (třeba to v Ottově galaktickém slovníku na konci). Vývoj děje byl chytrý, propracovaný, logicky to do sebe zapadalo. Rozhodující aktéři konali jako někdo, kdo rozumí své práci, a kdo pro úspěch hodlá pracovat (počítat, počítat a počítat), místo aby se spolehl na náhodu a prostě to zkusil. Na to nejsem moc zvyklý (po zkouknutí Hvězdných bran a Star Treků). Místo hloupých Honzů s rancem na rameni tady máme posádku, která umí strategizovat a plně využívat technologií napříč celým spektrem. Autor také prokázal široký rozhled napříč obory a disciplínami a nebál se ho použít, takže to místy působilo jako populárně naučná literatura a ne space opera. Ale nikdy ne násilně a nikdy se mi nestalo, že bych vůbec nechápal, které bije. První půlka knihy je plná záhad a donutila mě přemýšlet, co se vlastně děje a jak by to mohlo pokračovat. Později už čtenář dostane dost indicií, aby si to dal nějak dohromady (nebo přinejmenším vyskládá všechny okraje skládačky), ale přesto tam až do závěrečných kapitol visí jakýsi otazník pochybností - co když mě autor jen vodil za nos? Co když mě až po ramena zaplavil "červenými sledi"? Akce intenzivní, záhady mysteriózní, je tam filozofie, humor i lechtivé scény (možná až příliš často), tak co tomu ještě může chybět? Snad je nezvykle realistická a deterministická na úkor náhod a wow efektů. Možná je svým obsahem příliš roztahaná, asi jako rozpadlý knedlík s ovocem uvnitř, a potřebovala by stlačit do dokonalé koule. Někde něco očesat, něčemu přidat pozornosti. Jenže to něco navíc, co tam potenciálně překáží, přidává hloubku a pomáhá dokreslit svět a postavy. Možná to 'něco' je samotné ovoce, které brání ve spojení těsta. Ale když se odebere ovoce, mohly to rovnou být šišky s mákem, že? Přidáním těsta by z toho zase mohl vzniknout moloch, který ucpe hrnec. Možná je to tak, že některá díla prostě nemohou být dokonalá. A nemusí to být nutně chyba.