„Zavázali jsme se sloužit své vlasti a já věřím, že nebude-li již zapotřebí chápat se zbraní, stejně dobře se chopíme lopat a hvězdolety vyměníme za kombajny.“ „Nikoli poprvé v uplynulých dnech Evžena napadlo, že zrušení povinné maturity z matematiky na středních školách byl zločin proti státu a sabotáž úsilí lidstva v obraně Země …“ Na knize mě tentokrát zcela jednoznačně zaujala obálka. Tváře hrdě hledící vstříc zářivé a pokrokové budoucnosti, vstříc skvělým a hlavně světlým zítřkům, vedle toho rakety a doly! Ano, doly. Vše vyvedeno v bílé, rudé a modré. Sám zaujat lidskou tragédií jménem komunismus, amatérsky obeznámen s ikonografií a mytologií tohoto zrůdného a svým způsobem neteistického náboženství, jsem musel knihu koupit. Tolik lidského utrpení, kolik tahle zvrácenost způsobila! Zbláznil se snad autor? Jak vůbec může míchat komunismus a české sci-fi? Je to snad nějaký zastydlý majitel rudé knížky? Nějaký naivní příslušník socialistického svazu mládeže, nebo hůř, komunistické strany? Naštěstí ne, slovy kamaráda, kniha je alegorie, nikoli adorace komunismu. Jen načasování vydání je naneštěstí vzhledem k právě probíhajícím historickým událostem možná trochu nešťastné. Příběh bych zařadil mezi (budovatelskou) space operu, českou space operu, klasickou rakeťárnu, jakkoliv jde dnes o vzácný úkaz. Aniž bych chtěl prozradit příliš, posádka s lodí přežije katastrofu, putuje vesmírem, snaží se přežít, hledá „domov“ a samozřejmě hledá a hodlá potrestat zrůdné hlavní záporáky. Přitom objevuje nové a nepoznané, obnovuje stará spojenectví, prožívá různá dobrodružství, tváří v tvář zoufalství a hrozbě naprostého vyhlazení. Je to povedené sci-fi, se zajímavým příběhem, se zajímavými a sympatickými postavami. Autor si dává velkou práci s popisem světa, všech detailů a reálií, paralelní realita, kde ČSLA staví a vlastní kosmické lodě je téměř uvěřitelná – Československá hvězdoplavba! Kniha je plná technických detailů o lodi samotné, plná vesmírných bitev – byť zde se autor stylem nepochybně inspiroval jinými, napadá mě Honorverse Davida Webera – na druhou stranu, co funguje skvěle jinde, funguje skvěle i tady a tuto lehkou neoriginalitu lze snadno odpustit. Jak bylo řečeno, postavy jsou celkem sympatické a uvěřitelné. Protagonista Evžen je sice místy tak trochu ňouma, leckdy otravný a zpočátku dost naivní a zapálený straník, jeho plamenné budovatelské projevy k posádce jsou doslova na pěst. Nicméně další to vyvažují – například kapitán, a vybraní mariňáci, a samozřejmě i Evžen ve finále prodělá jistý vývoj. Ohledně postav a jejich pojmenování stojí za zmínku věnování a poděkování na konci knihy. Leckterý čtenář jistě zamáčkne slzu. Text je často vtipný, plný českých pop-kulturních odkazů, čte se snadno. Zvlášť nostalgici se neubrání úsměvu, neboť zde naleznou množství vtipných narážek na minulý režim. Zaujme i reference na Červeného trpaslíka. Alegorie na budovatelský minulý režim v knize hraje nezanedbatelnou úlohu. Jakkoliv se kniha tváří jako komunistická agitka, je mezi řádky, a někdy i explicitně, antikomunistická. Aniž bych chtěl prozrazovat příliš, kritika režimu z úst jedné z postav je víc než trefná a následná obhajoba svobody rozhodně stojí za pozornost. A pozitivní je, že přežijí kočky! Co mi naopak nesedlo je, zcela na rovinu, uvěřitelnost samotného univerza. Ten prapodivný mix extrémně pokročilé a futuristické techniky na jedné straně a archaické techniky na straně druhé by prostě nemohl fungovat. Na jedné straně hypeprostorové skoky, obří vesmírné lodě, atomové reaktory ve vesmíru, a na druhé straně zamrzlá technika, stohy papíru, všudypřítomná byrokracie, psací stroje, nástěnky, … a pak samozřejmě samotná komunistická ideologie. A ještě jedna věc – vložené obrázky. Je zarážející, že si vydavatel dal tolik práce s grafickou podobou knihy, obrázky jsou skvělé, ale často vůbec nesedí do příběhu, zobrazují jiné scény, než se nachází na okolních stránkách, zobrazují zcela jiné lodě, a na rovinu, mají spíš „startrekovský“ než „vltavovský“ nádech. Přes lehkou kritiku výše jde však stále o skvělou českou sci-fi ze staré školy. Všem fandům žánru doporučuji. „Vždyť se na to podívej! Komunismus je pro děcka, co si žijou ve vlastním pohádkovém světě, nebo pro duševně narušené lidi, kteří nechápou co to je realita!“

"Práci čest soudruhu mimozemšťane"... Opravdu by někdo použil takové absurdní oslovení? To je skoro jak ta hláška od Donutila, kolik soudruhů se vejde do západoněmeckého transportéru. Docela by mě zajímalo, kdo měl být dle autora koncový čtenář? Bylo mi deset let, když režim padl, ale ještě si například soudružky učitelky pamatuji. I tak mi to působilo strašně nepřirozeně. Zvláště, když z podobné tématiky mám načteno hromady autorů. Nebo možná právě proto. Nicméně co na to čtenáři, kteří se již narodili po sametu? Kdo ví... Každopádně to ale byl od autora zajímavý krok "jiným" směrem než je zažito. A za tu odvahu chválím. Ale občas už tam toho bylo trochu moc. Zvláště, když takhle měli mluvit i mimozemšťané. Je znát, že je autor fandou různých seriálů od Battlestar Galacticy, Halo až po klasiku Star Trek. Stejně jako se dá odhadnout co má z military sci-fi načteno. Ale, a asi to nebyl záměr, je znát, že to je autorova prvotina. Má velmi dobré vypravěčské umění, umí vymyslet děj a zápletku, ale ještě s tím neumí dost dobře pracovat, prostě tohle vše učesat do výsledné konzistentní podoby. Jak tam jsou pasáže, kdy čtenář skoro ani nedýchá, tak pak je tam spousta hluchých míst, které bych nejraději přeskočil. Rovněž práce s časem je trochu nedotažená. Je nějaká situace, podrobně skoro na minuty popisovaná a najednou střih a jsme třeba o týden dál. Ale abych jen nehanil. Skvělá prvotina s obrovským potenciálem. Věřím tomu, že pokud Tomáš Lipner vydrží, tak se nám tu rodí nová hvězda. Podobně to bylo třeba i u Jana Kotouče. Zřetelně bylo vidět, jak jde knihu od knihy nahoru. Držím palce a určitě si další knihu "soudruha" Lipnera přečtu :-)