Husitská epopej IV 1438-1449

Třetí díl Husitské epopeje jsem hodnotil 5* a komentářem : Husitskou epopej je třeba se naučit číst. Nejsou to knihy, které lze číst po chvilkách a mezi tím je na čas odkládat. To se čtenář ztratí v ději i postavách. Tentokrát jsem se tedy do čtení opravdu ponořil, postavy i souvislosti jsem měl stále na paměti a tak jsem kromě faktických informací (které jsem samozřejmě dohledával i v encyklopediích a na netu) také dokonale "nasál" atmosféru dané doby a knihu si "užil". Na chvíli změním téma, ale na další část se již těším. Čtvrtý díl se odvíjí ve stejném duchu, komentář je tedy více méně stejný. Čtení mne podněcovalo k hledání / potvrzování informací v dalších zdrojích a také přemýšlet o různých výkladech dějin, tzn jak nám byly prezentovány před rokem 1989 a jak je vnímáme v dnešních poměrech. Jak falešné byly některé představy!

Na podzim před dvěma roky vyšla první kniha ze sedmidílné série Husitská epopej. Jedná se o unikátní literární počin spisovatele a historika Vlastimila Vondrušky, v němž se čtenářům na pozadí událostí patnáctého století snaží přiblížit život obyvatel Českého království. A nebo naopak - prostřednictvím vyprávění o osudech obyčejných lidí vykresluje dějiny našeho národa, rozpolceného a nestabilního. Vlastimil Vondruška má českou historii, zvlášť tu středověkou, opravdu v malíčku a jistě mi jeho fanoušci i náhodní čtenáři dají za pravdu, že píše velmi čtivě, dokáže upoutat, zaujmout a předat spoustu informací nenápadně, jako by mimochodem. Daří se mu to i skrz Husitskou epopej a čtvrtý díl s podnázvem Za časů bezvládí odehrávající se v letech 1438 až 1449 to jen potvrzuje. Již čtvrtá kronika píseckého rodu Prokopů vypráví o osudech druhé a třetí generace, s níž jsme se setkali i v předchozích dílech. Členové rodiny vyznávají kalich i katolickou víru, žijí v různých koutech království - v pražských městech, Písku, Plzni, na Táboře i v tvrzích a hradech. Tak jako pokaždé, i během tohoto desetiletí se jejich životy pojí s různými způsoby obživy, lidskými vlastnostmi a touhami, ale také charakterním vývojem, cíli a cestou, která k nim vede. Tentokrát právě tento výčet dějových linií upozaďuje historické události, jakými byl například boj o český trůn mezi Jagelonci a Habsburky. Dvorské intriky si nezadají s vypočítavostí a chytrostí Prokopových potomků. Ti totiž neustále musí řešit finance, obživu, ale také svůj milostný a rodinný život, ve kterém v časech patnáctého století hraje velkou roli víra a způsob přijímání u mše svaté. Vlastimil Vondruška se i dalšího dílu zhostil bravurně, drží se na úrovni, se kterou sérii započal. Jeho styl je prostý, leč poutavý a těch šest set stránek přečte i nečtenář za krátkou dobu a s chutí, neboť jakmile se vyzná v postavách, jejich vlastnostech a životních údělech, celý propletený příběh ho pohltí. Já jsem přečetla všechny předchozí díly, myslím si však, že by tuto knihu pochopil i ten, kdo by se rozhodl začít tím čtvrtým. Na konci knihy je jako již tradičně rodokmen pro lepší přehlednost a autor se k událostem z knih předchozích vrací vždy trochu oklikou a s vysvětlením (protože prostě všichni zapomínáme). Já sama se velmi těším, co přinese další díl. Ten se totiž bude odehrávat za vlády Jiřího z Poděbrad, což je osobnost jistojistě zajímavá, už v této knize mnohokráte zmiňovaná. Knihu vřele doporučuji všem milovníkům dobré literatury, historie a pořádně bichlovatých svazků!