Hugo a jeho psí kousky

Knížka čtená dceři. Opět jsme se vydaly do okolí sychrovského zámku, tentokrát za příhodami voříška Huga, který žije u pekaře Moučky a kamarádí se s foxteriérem Arturem, s nímž jsme se seznámily v předchozím díle. Stejně jako předtím i tentokrát bych měla několik drobných výtek (např. to, že psi by se neudrželi na horské dráze). Nejsem sice odborník na psy, ale zarazilo mě, že v kapitole Jak šli Hugo s Arturem na pouť se píše, že vypili zbytky piva z pohozených kelímků (po tom, co snědli kousek klobásy, která spadla na zem, kus perníkového srdce či s chutí olízali zbytek cukrové vaty na špejli). Když jsem byla dítě, pamatuji si, jak náš pes vrčel na otevřenou lahev s pivem a i na lidi, z kterých šel cítit alkohol…takže jsem (asi mylně) předpokládala, že to tak mají všichni psi, že jim alkohol nevoní a nechutná, a že ho tudíž nebudou pít. Je pro ně toxický. V textu je pak zmíněna věta „Po takové hostině je vůbec zázrak, že zůstanou naživu, ale jim nic neschází.“ Tak nevím co si o tom myslet. Nejvíc se mi líbila kapitola Jak Hugo honil zloděje. Druhý díl hodnotím jako o něco slabší (3,5*), ale určitě máme v plánu ještě třetí díl o Maxovi.