Hrůzy v Michiganu

Pavel Bartáček píše v doslovu, že se jedná o jeho prvotinu a já mu přeji, aby se po slušném rozjezdu už jen zlepšoval. Za mé nepříliš bohaté hodnocení může z velké části fakt, že jsem při výběru tohoto titulu udělal chybu. Věděl jsem přece, že půjde o vlkodlaky, vím, čím se tento žánr vyznačuje, a přece jsem si knihu koupil, přestože pro mě v hororech vytváří nepříjemně mrazivou atmosféru hlavně děsivé tajemno. A o tom nemůže být v tomto svazku vůbec řeč. Autor se totiž vydal cestou krvavé akce (jak také jinak, když jde o vlkodlaky) a já jsem mohl na mrazení v zádech zapomenout; pro mě šlo vlastně o jakýsi krví zalitý western. Průběh všech vlkodlačích útoků vypadal navíc velmi podobně, takže mě po chvíli začalo nudit, když jsem četl o další ukousnuté a vyplivnuté hlavě nebo ruce. Nechápejte mě špatně, mně vůbec nevadí, když se v průběhu boje mění lidská vnitřní anatomie na anatomii vnější a části té vnější dosahují vlastní autonomie, jen si myslím, že pro tento příběh neplatí známé pravidlo: "Opakování, matka moudrosti." Autor mě zároveň poněkud mátl vlastnostmi svých vlkodlaků, protože přespávali v korunách stromů a opakovaně jsem četl, že vlkodlak "... přešel do pozice lovící kočky...", takže jsem si pak nebyl jistý, jestli nešlo spíše o kočkodlaky (hráči D & D jistě vědí). Chvílemi mi nesedělo použití některých výrazů nebo stavba vět; v takových chvílích mě vždycky napadlo, že by ten překlad mohl být kvalitnější, než mi došlo, že tohle za překladatelem asi nepůjde. Byly to jen takové drobnosti (např. medvědí hnízdo, zabodnutá sekera), ale můj mozek se na takových věcech na moment zasekával, a to mě nepříjemně vracelo z promrzlého Michiganu do naší horké reality. No fuj, teď jsem knize slušně naložil, ale může za to z velké části frustrace z mé chybné volby, na Pavla Bartáčka jsem určitě nezanevřel a vysoce hodnotím vzhled obálky i vnitřní ilustrace, které výborně doplňovaly text.

To tedy byla pořádně krvavá jízda. Z každé stránky v knize sálá beznaděj, která obklopuje oběti řádění vlkodlaků, ale i samotné krvelačné tvory, kteří jsou sužováni vzpomínkami na svoje lidství. Příběh rychle plyne a autor postavy svého příběhu rozhodně nešetří. Navíc prostředí Michiganu na konci 19. století, v jehož lesích se tyto hrůzy odehrávají, všemu patřičně přidává na skličující atmosféře. Tenhle žánr jsem měl v minulosti rád a pořád mám, takže mě to bavilo a vlastně dost.