Hříchy říše

Hříchy říše - nikdo se zatím do prvního komentáře nepustil, takže to zkusím. První kniha série Bohové krve a prachu navazuje po delší časovém úseku na skvělé Prachmistry, asi jak Tři mušketýři po deseti letech, taky tak. Odehrává se na sousedním kontinentu Fatrása, hlavními postavami jsou Vlora Flint, žoldnéřská generálka, odsouzený číslo 10642 a další, které nebudu jmenovat, abych něco nevykecal. Děj se rozvíjí hlavně v hlavním městě Fatrásy, Zeměpádu. Intriky, bitky, boje, prachmistři, tajná policie, Paloánci, Dinizané, obdaření, privilegovaní, Šílení kopiníci a pozor... Kostěné oči, to vše promíchané v horkém kotli Fatrásy, je to prostě nářez. Kniha se skvěle čte, přes 600 stran za tři dny a dnes ráno najednou konec, to mrzelo moc a moc. Brian McClellan rozjel novou sérii ve velkém stylu a pokud vydrží, o čemž nepochybuji, bude to skvělé pokračování Prachmistrů. Chlape, opravdu ale opravdu píšeš dost dobře! Doufám, že dalších dílů se dočkáme už příští týden, maximálně do čtrnácti dní. No vážně, nevíte někdo na kdy se se ten slavný den plánuje? Varování pro čtenáře !!!! Čtěte až po Prachmistrech !! Je to sice volné pokračování, ale ..... spoustu narážek unikne, zanikne, vypaří se. No a taky na rovinu, bez předchozí četby Prachmistrů občas něco nepochopíte, tak.

Po celý čas, odkedy som ju začala čítať, až doteraz - mesiace po dočítaní a neustálom odbiehaní ku knižnici, či tam stále je - mi pripomínala stretnutie so starým priateľom. Prvé minúty sú ostýchavé. Našľapujete opatrne, pretože ste už zabudli, na čo sa môžete pýtať a na čo zasa nie. A po pár nesmelých otázkach, niekoľkých prešľapoch na "zakázané územie", nájdete pevnú zem pod nohami. Našľapujete sebavedomo, spomínate si na dávne rozhovory. Detaily, ktoré ste mali za dávno zabudnuté, Vám zrazu vykročia v ústrety. Spomeniete si na príchuť slobodného smiechu. Na príchuť nečakaných prekvapení a zvratov. Spomeniete si na všetkých tých, ktorých ste stratili po ceste. Keď sa však spoločne strávený čas opäť nachýli ku koncu, rytmus srdca Vám nesmelo preskočí. Najprv zo strachu, že si nabudúce nespomeniete na dávneho priateľa. Na príbeh, v ktorom ste boli spolu s ním. A na vzdialenosť, ktorá síce nie je dlhšia než natiahnutie sa ruky za knihou, ale je rovnako bolestivá. Napokon sa však strach preklopí v radosť a očakávanie. Čo nové prinesie obrátenie stránky...Na aký príbeh Vás dávny priateľ opäť zavedie. Koho stretnete. A koho stratíte... Tak takýto pocit som mala, priatelia, z tohto McClellana. Nostalgický. Krásny. Naplňujúci. Smutný. Nekonečný....