Hrdinové umírají

Další kniha, ke které jsem přišla v rámci svých manýrů, že budu číst i knihy žánrů, které nevyhledávám. Ani nevím proč jsem nikdy nevolila sci-fi hlavně když jsem ve filmové tvorbě velkým fanouškem sci-fi žánru. Kniha je pořádná bichle, ale čte se velmi zlehka a stránky mizí pod rukama. Ze začátku jsem si musela chvilku zvyknout na ten mužský pohled včetně explicitního vyjadřování a množství vulgarismů, ale přiznávám, že bych si klidně něco podobného zopakovala.

Dlouhé knihy to mají u mě těžké. Dlouho se odvažuji, že se do nich pustím. Mám od nich totiž obecně velké očekávání. Stejně tak, jako od dlouhých filmů. Jenže když už se do nich pustím, předpokládám, že to za to bude stát. Jenže ona to vždycky není podmínka. Hrdinové umírají je další z krásně vyvedených knih Planety9. Očekával jsem tedy epické dílo. Výsledek je ale kombinace cyberpunkového moderního sci-fi s fantasy, které se v příběhu prolíná formou dvou světů. Během čtení jsem tu měl trochu pocit, jak kdybych četl něco podobného jako Ready Player One. Jen s tím rozdílem, že tady to autor všechno předkládá poměrně náročnou, těžce čtivou, ale úctyhodnou formou, která mě ale bohužel nepohltila. Nápad je v rámci splynutí dvou žánrů solidní. Něco na způsob Assassins Creed. Ono by to asi jinak ani jen tak nešlo. Víc mě teda bavilo to sci-fi, než to fantasy. V obou případech je ale třeba přijmout pravidla těchto světů, které autor v prvních sto stranách dost náročně popisuje, než se začne reálně něco dít. Když ale začne, tak akce je tu nevídaná a svižná jak čerstvý vichr z hor. Nakonec ale končím stejně se třemi hvězdami. Chyběly mi emoce, vztah k postavám, něco, co mě bude bavit. A to jsem zde úplně nedostal. Do dalšího dílu bych se asi už nepouštěl. Je to jednoznačně titul pro náročnější čtenáře, prakticky hard sci-fi/fantasy.