Hrdinové ničeho

S první polovinou knihy jsem celkem bojovala. Několikrát jsem ji odložila a znovu brala do ruky, že jí dám šanci. Nebylo v ní to, co by mě táhlo číst dál. Vidět smysl toho příběhu nebo napětí, co bude. Zbytečné riskování pro nic. Já nechápu. Možná je ten pocit silnější, chápala bych to jako klukovinu, kterou udělají jednou, dvakrát… A ani mi nesedl styl psaní, neměl v sobě ten pocit, když nechci knihu odložit. Pět kluků, kteří nadměrně pijí alkohol a riskují své životy na nebezpečných akcích. Vyvstává mi na to jediná myšlenka, zrušení povinné vojenské služby má za následky to, že mají mladí kluci zbytečné roupy. A nestanou se z nich chlapi ani v pozdějším věku. Druhá polovina knihy se četla lépe, ale ani tam jsem s Františkem nesympatizovala, nedokázal se k dané situaci postavit jako chlap. Já asi nedokážu pochopit tento postoj, jeho táta mu to řekl skvěle, nechci vědět, co děláš, ale s příchodem rodiny to musí přestat…co na knize nejvíce sedí je název. Knihu jsem dočetla, ale hodnocení mám stejné jako na začátku. Jestli ji doporučím? Možná. Neurazí, nenadchne.

Přiznám se, že přemýšlím, jak knihu hodnotit. Nemůžu ji upřít, že je nesmírně čtivá a tempo ubíhá neskutečně. Zvládla jsem ji přečíst asi za den. Zároveň ale musím otevřeně říct, že hlavní hrdina mě neskutečně štval. Obecně nezastávám tento nihilistický přístup k životu, takže jsem absolutně nedokázala pochopit jednání hlavních hrdinů. Na druhou stranu, kniha má ve čtenářích vyvolat emoce a to se určitě povedlo. Zároveň obsahovala i spoustu zajímavých myšlenek.