Hrdinové ničeho

S první polovinou knihy jsem celkem bojovala. Několikrát jsem ji odložila a znovu brala do ruky, že jí dám šanci. Nebylo v ní to, co by mě táhlo číst dál. Vidět smysl toho příběhu nebo napětí, co bude. Zbytečné riskování pro nic. Já nechápu. Možná je ten pocit silnější, chápala bych to jako klukovinu, kterou udělají jednou, dvakrát… A ani mi nesedl styl psaní, neměl v sobě ten pocit, když nechci knihu odložit. Pět kluků, kteří nadměrně pijí alkohol a riskují své životy na nebezpečných akcích. Vyvstává mi na to jediná myšlenka, zrušení povinné vojenské služby má za následky to, že mají mladí kluci zbytečné roupy. A nestanou se z nich chlapi ani v pozdějším věku. Druhá polovina knihy se četla lépe, ale ani tam jsem s Františkem nesympatizovala, nedokázal se k dané situaci postavit jako chlap. Já asi nedokážu pochopit tento postoj, jeho táta mu to řekl skvěle, nechci vědět, co děláš, ale s příchodem rodiny to musí přestat…co na knize nejvíce sedí je název. Knihu jsem dočetla, ale hodnocení mám stejné jako na začátku. Jestli ji doporučím? Možná. Neurazí, nenadchne.

taková sebestředná ipsace zastydlého puberťáka nad vlastní dokonalostí, opravdovostí a životní moudrostí, plná oprsklých frází a hlášek (od Aristotela po Cimrmana), završená trapně patetickým sebeobětováním hrdiny ve prospěch... koho? oněch tupých socek a upocených korporátníků? autor se snaží vysvětlit čtenáři smysl adrenalinové zábavy mladých parkouristů, lezců na strojní jeřáby, jezdců na střeše metra, spřáhlu tramvají či podvozku vlaků a provokatérů policajtů, skinheadů ad., kteří pohrdají pravidly, stádní mentalitou a konzumem (kromě zmrzliny s lentilkami od McDonalda) závěrečnou myšlenku, proč se radši nechat dobrovolně zabít, abych nezklamal jako budoucí otec, jsem nepochopil