Hřbitovní kvítí na smetaně

Tento poněkud atypický román je jakýmsi propojením třech různých témat - viz úvodní charakteristika románu. Vlastní dějová linka není nikterak překvapivá, popisuje životní peripetie českého emigranta a jeho hledání sebe sama. Druhá linka se týká samotného autora, který toho na sebe kromě všeobecně známých faktů příliš mnoho neprozrazuje. Nejzajímavější a z hlediska kvantity nejrozsáhlejší část rozebírá osobní život v souvislosti s uměleckou tvorbou největších literárních velikánů převážně 19. a 20.století - zahraničních i našich (Proust, Mann, Balzac, Zola, Wilde, Tolstoj, Orwell, Mácha, Němcová, Hrabal.. atd..). Autor se dominantně zaměřuje zejména na jejich sexuální život, což poněkud navozuje dojem, že většina těchto spisovatelů a literátů byla celoživotními sexuálními štvanci, kteří si svou tvorbou kompenzovali nebo vybíjeli svoje osobní vášně. Oceňuji ohromné množství informací, které autor nasbíral a které čtenáčům umožňují nahlédnout do jejich často málo známého soukromí. I přes tuto skutečnost se román čte velmi pohodlně, je napsán čtivým slohem, stránky rychle plynou. Při čtení jsem měl často chuť se podívat na knihy jednotlivých autorů a začíst se do nich. Jen jsem nemohl najít údajný úvod Tolstého Vojny a mír, který autor zmiňuje v kapitole o prvních větách slavných románů. Možná má autor jiné vydání, nevím. Celkově knihu hodnotím velmi kladně, převážně z informativního hlediska.

Nečte se úplně snadno, ale je to velmi zajímavá kniha. Má dvě roviny - první je román, který, ač to autor jaksi popírá, nese určité autobiografické prvky, druhá je souborem rozsáhlých poznatků autora o vlivu osobního života spisovatelů velmi širokého časového rozpětí na jejich tvorbu, ať již na její obsah, či formu. Je velmi přínosné si obě roviny přečíst a postupem času čtenář poznává, že jsou podivuhodně skloubené do organického celku. Taková kniha vznikne málokdy. Původně jsem hodlala strhnout hvězdu za podle mě až obsedantní zabývání se sexem, sexuálními preferencemi, orientacemi a mnohdy i úchylkami slavných, méně by snad bylo více, místy mě to otravovalo a nudilo, protože co si budem vykládat, je to furt dokola - nevěry, homosexualita, promiskuita. Ale nakonec dávám plných pět s díky za to, co jsem se dozvěděla o slavných dílech, které jsem opakovaně nebyla schopna číst, např. Joyceova Odyssea či Milence lady Chatterleyové. Doporučuji ke čtení těm, kteří nemají četbu jen jako lehkou zábavu a nevadí jim občas se zamyslet, dát si práci s proniknutím do souvislostí a třeba se i v textu vrátit a číst znova. Není to tak úplně běžná beletrie.