Celou sérii čtu společně s dětmi a tak mi nevadí, že je všechno předvídatelné a zjednodušené, že Halt pořád zvedá jedno obočí a Will ho neumí napodobit. Odpustila jsem dokonce autorovi, že minulý díl ukončil uprostřed akce. Co se mi nechce odpustit, jsou překlepy a odfláknutá práce nakladatelství. Ale pořád je mi sympatické, že hraničáři pijí litry kávy, směju se Haltovi, když mu je blbě na lodi (mně taky) a hlavně, ti puberťáci se ke mně u čtení tak pěkně tisknou.

Klasický “Hraničář”, příběh, kde dobro vítězí a zlo je tvrdě potrestáno. Mám Flanagana ráda, třebaže mi připadá, že nápady mu v posledních dílech trochu dochází. Ale to bývá problém většiny delších sérií. A nebudu originální ani s výtkou, která tu zazněla už tolikrát - i já vnímám rozdělení příběhu na dva díly, jako zradu na čtenáři.