Hraničářka

Toto je zpověď ženy, která má diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti. Jaké to je žít s takovou nemocí a jaká cesta vedla k tomu, než ji správně stanovili diagnózu. Otevřená a syrová zpověď, která nám ukáže i hodně temné stránky života. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, z lékařského prostředí a od českých autorů. Tato kniha byla tak jasnou volbou, že si ji potřebuji přečíst. A jaká byla? Skvělá, ale hodně bolavá. Hned od začátku to bylo smutné čtení, navíc, když jsem si v příběhu autorky představila někoho ze svého okolí, protože takové věci se mohou stát skutečně každému z nás, bylo mi opravdu úzko. Celý příběh je velmi osobní, intimní, otevřený. Je tu cítit ta bezmoc, když člověk neví, co se sebou a mnohdy mu nemohou pomoci ani lékaři. Díky takovýmto knihám můžeme nahlédnout do duše a mysli těch, kteří trpí nějakou psychickou nemocí a můžeme si udělat skutečný obrázek o tom, jak je těžké a nepředstavitelné s takovou nemocí bojovat. Silný příběh o silné ženě.

Protože na mne Hraničářka chvílemi působila depresivně, nemohu se zbavit pocitu, že o někom takovém vím, (i když zprostředkovaně).S tím rozdílem, že ta osoba se neléčí. Přesto knížka za přečtení stojí. Jen bych teď potřebovala sáhnout po něčem optimističnějším,veselejším.