Hrajme sa s najmenšími

Knihu jsem sehnala, když byly synovi 4 měsíce. To najednou už tolik nespal a vyžadoval pozornost a zábavu. A kdo má malé dítě, tak ví - když ho něco zabaví, tak na chviličku a druhý den to samé nezabírá. Potřebovala jsem proto inspiraci. Ale kniha mě zklamala. Sice mě hned pobavila první hra, kterou jsem pro daný věk nalistovala - zdvihání miminka a dotýkání se nosů - protože náš miláček vážil už přes 8 kilo, tak by to byla dobrá posilovačka. Ale jinak jsem inspiraci nenašla. Tak kniha zůstala nedotčená a až teď před koncem roku jsem ji vzala do ruky, abych šla dál s čistým čtenářským štítem - a můj dojem nebyl o nic lepší. Hrát si s chlapečkem teď zvládám bez nápovědy, naštěstí, protože pro jeho aktuální věk bych tam inspiraci nenašla, je to ještě zoufalejší než pro ty 4 měsíce. Vůbec jsou všechny ty hry variací na: zpívejte mu, čtěte, povídejte si s ním, mazlete se. Pořád dokola se to opakuje, u každého věku. A to se musí někomu radit? A některé říkanky uvedené v knize mi přišly poněkud ujeté... Takže mně kniha určitě nepomohla.

Vrátím se k ní určitě až budu mít vlastní dítě.