Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
81%
(11 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
3.7.2024
3
Švelch uvažuje o pc monstrech s výrazným mezioborovým přesahem a v konceptu jinakosti/cizince posthumanitních teorií (genderová, postkoloniální, ekologická a zvířecí studia)
obával jsem se, že se - neznalý současného hráčského světa (začal a skončil jsem v raných žasnoucích devadesátkách někde u rozpixelovaného Super Maria, a dnes se lekám fotorealismu survival hororů) - nechytnu, ale Švelchův...
Švelch uvažuje o pc monstrech s výrazným mezioborovým přesahem a v konceptu jinakosti/cizince posthumanitních teorií (genderová, postkoloniální, ekologická a zvířecí...
Švelch uvažuje o pc monstrech s výrazným mezioborovým přesahem a v konceptu jinakosti/cizince posthumanitních teorií (genderová, postkoloniální, ekologická a zvířecí studia)
obával jsem se, že se - neznalý současného hráčského světa (začal a skončil jsem v raných žasnoucích devadesátkách někde u rozpixelovaného Super Maria, a dnes se lekám fotorealismu survival hororů) - nechytnu, ale Švelchův výklad je i naprostému laikovi zcela vstřícný, očividně fundovaný i praxí prověřený a velmi inspirativní nejen zajímavostmi z technologického vývoje, ale třeba i prizmatem teorie narace
Číst více
Číst více
28.8.2024
1
Videohry jsou neodmyslitelnou součástí života každého hráče. Snad každý z nás, kdo jednou svedl nejeden litý boj s nějakou obludou, se zamyslel nad tím, zdali bylo nutné onu obludu zabíjet. Hráč versus příšery se snaží zodpovědět otázky, nad kterými se hráči mnohdy zamysleli.
Virtuální světy obklopují všelijaká stvoření. Každý z nás jim říká jinak. Zrůdy. Bestie. Monstra. Příšery. Pro videoherní...
Videohry jsou neodmyslitelnou součástí života každého hráče. Snad každý z nás, kdo jednou svedl nejeden litý boj s nějakou obludou, se zamyslel nad tím, zdali bylo...
Videohry jsou neodmyslitelnou součástí života každého hráče. Snad každý z nás, kdo jednou svedl nejeden litý boj s nějakou obludou, se zamyslel nad tím, zdali bylo nutné onu obludu zabíjet. Hráč versus příšery se snaží zodpovědět otázky, nad kterými se hráči mnohdy zamysleli.
Virtuální světy obklopují všelijaká stvoření. Každý z nás jim říká jinak. Zrůdy. Bestie. Monstra. Příšery. Pro videoherní nepřátele existuje řada pojmenování. Pro někoho to mohou být „enemáci“, pro jiné zase „monstra“. Všechna pojmenování ale mají společný význam; když to vypadá škaredě, zabij to. Většina z nás se nezamýšlí nad tím, zdali zabíjení příšer je správné nebo špatné. Když nad nepřátelským NPC svítí ukazatel, který indikuje level a zdraví nepřítele, nezamyslíme se, zdali nám dotyčný nepřítel chce skutečně ublížit. Videoherní příšery pro nás nepředstavují něco, nad čím bychom mohli cítit empatii. Proč litovat něčeho, co nás chce na první pohled zabít? Většina z nás by nad touto otázkou jen mávla rukou. Mnohé z nás by možná ani nenapadlo zmíněné příšery nechat v klidu žít. Všichni moc dobře víme, že za zabití nějaké té škaredé, jednooké a čtyřnohé obludy dostaneme bonusové body navíc, nějaký ten tučný loot a v nejlepším případě i nějaký ten achievement, se kterým se můžeme chlubit před našimi přáteli, a vystavit si jej v naší virtuální vitríně.
Hráč versus příšery se zabývá těmito zmíněnými otázkami a snaží se na ně odpovědět co NEJODBORNĚJI může. První setkání s Jaroslavem Švelchem nedopadlo podle mých představ. Když jsem si knihu objednával, umíral jsem nedočkavostí a snil o tom, jaké zajímavé informace na mne čekají. Po prvních deseti stránkách jsem byl zklamán. Nejedná se o obohacující esej, spíš nudnou a odbornou disertační práci. Pan Švelch přistupuje k celé knize poněkud odměřeně, i přesto, že se považuje za milovníka videoher. Z knihy jsem nedokázal vycítit, že k tématu a k videohrám má vřelý vztah. Právě naopak.
Hráč versus příšery mne zanechala poněkud chladným. Místo zajímavých a obohacujících informací jsem dostal objektivní studii o běžné psychologii hráče. Publikace je sice místy zajímavou a poučnou esejí, ale v rukou někoho zkušenějšího by mohla dopadnout lépe.
Číst více
Číst více