Megalomanské galaktické vize z předchozího dílu jsou ty tam. Příběh se posunul a z událostí celogalaktického významu se a soustředí na jednoho zdánlivě nedůležitého protagonistu, muže, hráče všemožných her. Příslušníka poněkud dekadentní, přesto dominantní Kultury. Kultura je zde jednoznačně v roli klaďasů, dokonalá budoucnost lidstva, až podivně komunistická, nikdo nemusí pracovat a každý má vše co potřebuje, dokonalá progresivní utopie. Lidstva bez odpovědnosti, bez starostí – nekonečná party. Lidské společenství je řízeno umělými inteligencemi, ne však v dystopickém smyslu. Lidé jsou svobodní, umělé inteligence jsou stejně tak svobodné a mají svá nezcizitelná práva, např. svobodu rozhodnutí, právo na soukromí a vše další co běžně známe. Pouze Kontakt a zejména Zvláštní okolnosti si užívají trochu té staré dobré rizikové práce, pocitu zdrcující odpovědnosti, rizika neúspěchu, zranění a smrti. Protagonista je zverbován právě jednotkami Zvláštních okolností k turnaji ve zvláštní hře v Azadské říši, dále viz anotace. Azadská říše, jak už to bývá, je říše záporáků, zpátečnická, s dávno překonanou hierarchickou strukturou, materialistická a zejména utlačovatelská, zkrátka inkarnace zla v očích každého progresivce. Člověk by v ní skoro viděl jeden nejmenovaný západní stát současnosti. Možná používám až příliš politický slovník k popisu „obyčejné“ SF knížky, jenže text a autor k tomu vážně svádí. Narážky na kapitalismus vs. komunismus, tradicionalismus a liberalismus jsou v textu „na každém rohu“. Tím neříkám, že je to špatná knížka. Autor je/byl známý progresivec, přesto umí psát a čtenáře zaujme. Příběh je zajímavý, protagonista si mě rozhodně získal. Části popisující hru a politickou situaci Azadské říše patří k vrcholům knihy. Samotný závěr je celkem jízda. Neméně zajímavé jsou některé nápady, zejména možné genetické modifikace lidstva. Přes nepopiratelnou čtivost a celkovou zábavnost souhlasím s komentářem níže, předchozí příběh z univerza Kultury byl přece jen o kousek zajímavější.

Megalomanské galaktické vize z předchozího dílu jsou ty tam. Příběh se posunul a z událostí celogalaktického významu se a soustředí na jednoho zdánlivě nedůležitého protagonistu, muže, hráče všemožných her. Příslušníka poněkud dekadentní, přesto dominantní Kultury. Kultura je zde jednoznačně v roli klaďasů, dokonalá budoucnost lidstva, až podivně komunistická, nikdo nemusí pracovat a každý má vše co potřebuje, dokonalá progresivní utopie. Lidstva bez odpovědnosti, bez starostí – nekonečná party. Lidské společenství je řízeno umělými inteligencemi, ne však v dystopickém smyslu. Lidé jsou svobodní, umělé inteligence jsou stejně tak svobodné a mají svá nezcizitelná práva, např. svobodu rozhodnutí, právo na soukromí a vše další co běžně známe. Pouze Kontakt a zejména Zvláštní okolnosti si užívají trochu té staré dobré rizikové práce, pocitu zdrcující odpovědnosti, rizika neúspěchu, zranění a smrti. Protagonista je zverbován právě jednotkami Zvláštních okolností k turnaji ve zvláštní hře v Azadské říši, dále viz anotace. Azadská říše, jak už to bývá, je říše záporáků, zpátečnická, s dávno překonanou hierarchickou strukturou, materialistická a zejména utlačovatelská, zkrátka inkarnace zla v očích každého progresivce. Člověk by v ní skoro viděl jeden nejmenovaný západní stát současnosti. Možná používám až příliš politický slovník k popisu „obyčejné“ SF knížky, jenže text a autor k tomu vážně svádí. Narážky na kapitalismus vs. komunismus, tradicionalismus a liberalismus jsou v textu „na každém rohu“. Tím neříkám, že je to špatná knížka. Autor je/byl známý progresivec, přesto umí psát a čtenáře zaujme. Příběh je zajímavý, protagonista si mě rozhodně získal. Části popisující hru a politickou situaci Azadské říše patří k vrcholům knihy. Samotný závěr je celkem jízda. Neméně zajímavé jsou některé nápady, zejména možné genetické modifikace lidstva. Přes nepopiratelnou čtivost a celkovou zábavnost souhlasím s komentářem níže, předchozí příběh z univerza Kultury byl přece jen o kousek zajímavější.