Tři hvězdičky dávám za závěr knihy. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že tento autor mi ne zcela vyhovuje. Náměty jeho knih jsou dobré, ale zpracování mi přijde přetechnizované, je tam spousta stránek, skoro bych řekl, zbytečných a závěry nejednoznačné. Konkrétně tato kniha by se spíše mohla jmenovat V ZAJETÍ LITERATURY, protože je tam nekonečná doba věnována autorům, které já osobně neznám. Myslím, že to nijak nedokresluje auru románu, spíše nám chtěl autor ukázat jak je sečtělý. Největší bolestí autora je absence emocí. Je tam pokus je vytvořit, ale já je tam necítím. A to by u takovéhle literatury být cítit mělo.

Tenhle román není jednoduchá četba, nemyslím příběhem, ten je dobrý. Při čtení mě vícekrát napadlo "kdo má tyhle rádoby intelektuální kecy číst?!"... Sáhodlouhé debaty akademiků nejsou pro mě. Jenže sem to patří. Příběh je totiž z osmdesátých let minulého století, kdy na amerických vysokých školách byly populární přednášky ze sémiotiky a autor to skutečně hodně náležitě předvádí... Román je především o životě s těžce nemocným člověkem. Jsou tu tři důležité postavy. Madeleine přemýšlí nad vlastní schopností lásky a jaké oběti je schopna jí přinést. Leonard se rozhoduje, zda dokáže své problémy s někým sdílet nebo s nimi bude žít sám. Mitchell přemýšlí nad smyslem vlastního života a hledá vztah k bohu. Toto není jednoduchá kniha a není pro každého. Tahle kniha, víc než jiná, potřebuje svoje čtenáře. Já bych preferovala méně té sémiotiky, na tohle nejsem. To ovšem neznamená, že příběh sám je špatný. Tady úplně chápu jak ty nadšené čtenáře, tak ty znechucené. 70 %