Hra na bohy

Nekonečně komplikované fraktální vesmíry, mezihvězdné lodě létající rychlostí světla, vodní astroložky s klonovanými služebnými, létající talíře pilotované chlípnými hlízami, Alenčina průchozí zrcadla, mrtvé a živé stroje, zbraně se silou Xon, houstnoucí, umírající kosmos s nulovou lambdou, v jehož lůně se rodí andělé a k tomu nesmrtelná Seebeckova rozvětvená rodina Hráčů. To je jen několik ingrediencí Broderickovy Hry na bohy. Po jejím dočtení jsem si nebyl ani trochu jistý, že jsem tuto abstraktní koláž alespoň z poloviny pochopil. A vlastně si tím nejsem jistý doposud. Spousta rovin, které se navzájem prostupují a další, které se od zbytku zcela separují, výlety mimo realitu, vzývání solárních cyklů, siderického času, pravděpodobnostních teorií, mi čtení rozhodně neusnadňovaly. Jen jsem na chvíli polevil v soustředění, okamžitě jsem byl z kola ven a plácal jsem se ve vzduchoprázdnu. Tendenci vyhazovat z děje má vyprávění skutečně obrovskou, už proto, že příběh není kdovíjak silný v kramflecích. S postupem času místo aby se věci vyjasňovaly, spíše se komplikují a uzlují do gordických spletenců, které nemá nikdo snahu rozplétat. Ani s postavami to není žádná sláva. Charaktery jsou jen lehce nahozené a zkreslené závojem absurdity. Oblíbit si jedinou z nich je skutečně úkol pro bohy. Broderickovo dílko ve mně zanechalo podivný pocit rozjitřenosti a nespokojenosti. Nepustilo mě k sobě blíž než na délku světelného roku a mnoho odpovědí mi zůstalo dlužno.

Na tuhle knihu jsem narazila náhodou, a líbila se mi kvůli názvu a atonaci. Takže jsem čekala, že to bude nějaká fantasy. Pak jsem ji dostala od kamarádky a začala to číst. A samozřejmě jsem si přečetla tu zadní informaci o autorovi a došlo mi, že je to sci-fi. No, to moc nečtu, ale kniha mě zajímala. Četla jsem tedy dál. V ději bylo těžší se zorientovat, vždycky když jsem si myslela, že to chápu, přišel další zvrat a já byla zase mimo. Takže jsem si začala pamatovat kdo je kdo, a co se děje až někdy uprostřed knihy, kde to bylo také vysvětleno hlavní postavě. Pak už mě knížka opravdu vtáhla a já chtěla vědět, jak to teda dopadne. Postavy jsou zajímavé a kniha je psána humorně, opravdu jsem si užívala rozhovory mezi postavami.