Hra

Hodně dobře napsané friends to lovers… Demi byla sympatická, chytrá, sebevědomá a vtipná. Líbil se mi její sarkasmus, její vývoj po rozchodu s Nicem i to, že měla jasné hranice a byla si vědoma vlastní sexuality. Bavilo mě, jak mluvila na rovinu. Hunter… no, ze začátku jsem si říkala, čím bude jiný. Čtu už sedmou knihu o hokejistovi, tak čím se bude lišit od Garretta nebo Logana? No, ničím moc se nelišil, ale i přesto mě bavil. Jejich vztah byl přirozený a nepřišel mi vůbec uspěchaný. Právě ten přirozený vývoj, chemie a humor z toho dělají dobrou knihu, protože na rovinu, jejich příběh nemá zase až takovou hloubku jako například příběh Hanny a Garretta. Moc se mi líbily scény, kdy byla Demi doktorka a Hunter pacient. Říkala jsem si, za jak dlouho uhádnu jeho diagnózu, ale došlo mi to hned při prvním sezení. Co mi docela chybělo, byly scény s Hunterovou rodinou, když za nimi jel, zvlášť když Demi jich měla v knize tolik. A taky chápu, že je to fikce a Hunter má být sexy hokejista na vysoké, ale dost mi vadilo, jak bylo každou chvíli zmíněno, že Hunter jen dýchne a 20 žen je připraveno se s ním vyspat. Zato oceňuji, že se na konci nerozešli kvůli nějakému nedorozumění, a scéna s TJem byla vážně síla a dobré zakončení. Žárlivě scény 10/10. A třešnička na dortu? Hollis a Rupi! Celou dobu jsem si říkala, že jejich vztah je jenom taková komedie do pozadí, ale ten konec? Ten mě dostal. Když Mike řekl, že je Rupi jeho žena a jediná, která ho chápe... wow, úplně jsem na ně změnila názor. „Moje holka vztekle dupne nohou. Podle některých lidí je přehnaně dramatická. Osobně si myslím, že se občas zbytečně krotí. Vždyť k čemu je žít, když se nevrhnete do života po hlavě? A jak to uděláte? No, znamená to, že když se ve vás probudí pocity, tak je cítíte. Křičíte, když jste naštvaní, a když jste šťastní, tancujete nahatí v podělaným dešti. Fakt to není tak těžký.“ “Jsme manželé a já toho ani trochu, absolutně vůbec nelituju. Rupi Millerová Hollisová se mi vřítila do života jako tornádo a zničila mě. Teda v dobrým slova smyslu. Je to jediná ženská na světě, která mě chápe. Fakt mě chápe, lidi. Uvědomuje si, že život je o tom, že se ženete za tím, co chcete, a je vám buřt, co si o vás lidi myslej.“

V předchozích dílech mi připadal Hunter takový nijaký, nemastný, neslaný. Vůbec mě nezaujal. Ovšem tento jeho příběh měl šťávu. V jeho věku za mnicha, to poklona, že vydržel takovou dobu. Nakonec mi sedl a jemu i Demi jsem fandila, aby s jejími rodiči vše dopadlo dobře. Zápletka s TJ mě dostala do kolen. To nechce zažít nikdo z nás. Jako vždy se příběhem táhnou i linky vážnějších témat, právě nedostatek sebevědomí, deprese u TJ. I vztahová linka Rupi a Hollise stojí za povšimnutí, jak si mohou různí lidé sednout. Na celé sérii si cením, že je celá provázaná a postavy se prolínají všemi díly, byť jen malinko, ale není na ně zapomenuto. A Pablo Vejcobar?? Ježiš, to tak oživuje celý příběh. Série je pro mě srdeční záležitost.