\"No, takže si sepíšu život na lísteček a pak to zkrátka... udělám.\" Jak nebýt kluk je osobní zpověď jednoho z nejznámějších komiků současnosti. Upřímnost zde rozhodně nechybí. Stejně tak pro sprostá slova si autor nejde daleko. Budete se smát, budete smutní ale zároveň budete i naštvaní na hlavní postavu, neboť se občas vážně chová jako totální debil. Ale takový je život, ne? Robert Webb svůj život vzal a dal ho na papír. Nic netají a nic nepopírá. Píše souvislosti tak, jak je prožil, i přesto že to kolikrát na něj nevrhá pěkné světlo. Měl temné chvíle i temné myšlenky. Utápěl se v alkoholu i špatném chování. Nicméně dal tak za vznik čtivého příběhu nabytého špetkou - dobře hrstmi - humoru. A abych se vyjádřila k první větě - Robert si skutečně tento lísteček napsal. Bylo mu osmnáct a udělal si seznam toho, čeho chce v životě dosáhnout. K tomu to lístečku se vrátil ještě jednou o mnoho let později a zjistil, že velká část z toho se mu povedla. :)

Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a těšila jsem se na ni. K půjčení mě přesvědčily hlavně recenze slavných osobností. Autobiografická zpověď britského komika Robba Webba (já ho neznala) mi nepřišla ani vtipná, natož skvělá. Bohužel jsem byla zklamána. Sprosté výrazy mi nevadily, i když bych se bez nich obešla, ale občas jsem se divila, jak může někdo takový debil. Sám Webb si byl vědom, jaký byl v mládí nafoukaný idiot, jen se divím, je nedostal přes prsty. Prostě jsem čekala víc.