Hovořil se zvěří, ptáky a rybami

Byla jsem překvapená, jak dobře se to četlo, už od předmluvy - autorova žena (a vlastně i maminka) byla velmi tolerantní paní :) Pro milovníky zvířecího světa je to příjemné a zábavné počtení s mnoha informacemi a na vlastní kůži zažitými zkušenostmi (jen si to všechno pamatovat). Doprovodné perokresby jsou milé.

„Šťastná věda, při níž podstatná část výzkumu spočívá v tom, že člověk, nahý a divoký, prolézá ve společnosti hejna hus lužní krajinu kolem Dunaje a plave s nimi.“ Je to z velké části Konrad Lorenz, díky komu se ze zoologie stala „fröhliche Wissenschaft“, šťastná věda – pro člověka i pro zvíře. Jestliže máme poznat tvora takového, jaký je – míní autorita –, musí být duševně zdravý, tudíž musí mít volnost k pohybu a přirozenému chování. K tomu nejhezčímu, co můžou dějiny etologie nabídnout, patří obraz jejího zakladatele, kterak spí s inkubátorem přistavěným u postele, a jakmile housátko hodinu co hodinu zaštěbetá své „Vívívíví?“, velký vědec ze sna přispěje svou částí responsoria: „Gangangang“. Vůbec první z Lorenzových knížek je trochu rozvratnou směsicí žánrů. Obsahuje obecnější „vyprávění o zvířatech“, která na rozdíl od jiných popularizačních příběhů nemají laika mást a zavádět: autor mluví třeba o antagonistickém chování některých akvarijních ryb nebo o komunikaci se zvířaty a mezi nimi. K tomu přispívá vlastními pozorováními, třeba jak sledoval rybu (perlovku červenou) řešící dilema nebo přihlížel neobvyklému rozpadu kavčího páru. Do třetice pak mluví o soužití s vlastními zvířaty a udílí chovatelské rady. V souvislosti s tím mě zaujalo, jak se od jeho časů změnila skladba chovaných zvířat: kolik dnes potkáme v zoo lišek obecných nebo labutí stěhovavých, kolik se v domácnostech najde hýlů a červenek? Dílko se snaží podněcovat současného člověka, aby opět navázal spojení s přírodou, alespoň prostřednictvím domácího psa nebo čížka. Zajímavé je ale i proto, že se v něm objevují předzvěsti budoucích Lorezových odbornějších monografií; například kapitola věnovaná vnitrodruhové agresi už anticipuje autorovo magnum opus „Takzvané zlo“. Pozornost si zasluhují také jednotlivé autorovy postřehy a pozorování („Jestli jsem někdy viděl rybu, která přemýšlí, pak to bylo tehdy!“) a metody studia a chovu živých tvorů. Mimochodem jen s krajními obtížemi se při čtení dusí smích, aby člověk příliš neobtěžoval své bližní v dopravních prostředcích. 5/5 pro autora. *** Posledně jsem chválila překlad „Života se psem“, který Lorenzovi vyšel u stejného nakladatele, a proto jsem se znovu poohlédla po vydání od Arga. Tentokrát chválit nemůžu. Že překladatelé vytrvale zaměňují promyku (der Mungo) za cibetku – budiž. Že uvádějí pouze latinská nebo nenejvýš doslovně přeložená německá jména ryb, které mají ustálené názvy v češtině (kančík texaský a perlovka červená) – budiž. V poslední kapitole ale najdeme formulaci „chameleon, ryba kostnatá nebo mravenečník“ (s. 228), která mě zarazila a donutila mě shánět originál; stojí v něm Kugelfisch, tedy čtverzubec. Od té doby lituji, že jsem si stáhla německé pdfko až u poslední kapitoly, a ne u první.