House of Leaves

Na začátku popisy cítění vypravěče a jeho chápání role ve vztahu k životu, sobě a k bytu, který měl obývat. Náhlá smrt ho vyvedla u míry. Nalezla se Navidsonova nahrávka. "A jestliže jeden den zjistíš, že jdeš kolem domu, nezastavuj, nezpomaluj, prostě jdi. Nic tam není." Podobně Pět a půl minuty chodbou. Uvnitř domu je ale něco jinak. Uvnitř nebylo nic děsivého, hrozivého, ale změna rozrušila pocit bezpečí. Rozsáhlá kniha v angličtině. Pro moji angličtinu až moc rozsáhlá, měla bych zkusit něco kratšího. Knihu přesto doporučím. Je pro zdatné angličtináře (je plná archaismů, hovorových slov, někdy odborných výrazů). Pro mě to byl labyrint neznáma.

Náhodou jsem narazil na knihu se stříbrnou obálkou a když jsem ji otevřel, zaujala mě atypická typografie mnoha jejích stránek. Text hrál mnoha barvami, byl plný dlouhých poznámek pod čarou a často se naprosto vymykal běžnému rozložení, na které jsme zvyklí. House of Leaves. Musel jsem ji mít. Bez debat jde o jednu z nejzajímavějších a nejbizarnějších knih, jaké jsem kdy četl. Hororově-psychologická kniha je velmi napínavá a to i přes to, že jedna část děje je vyprávěna formou detailního akademického rozebrání fiktivního dokumentárního filmu o (velmi atypicky) strašidelném domě. Druhá část pak popisuje pocity a zážitky čtenáře této akademické práce, který na ni náhodou narazil a s jejíž četbou nemůže přestat, i přesto že ho odnáší dál a dál do temných hlubin. Pomocí poznámek pod čarou pod poznámkami pod čarou se dozvídáme o jeho náročném dětství a schizofrenii jeho matky. Obě části jsou přitom vyprávěny najednou. Kniha o dokumentu "The Navidson Record" mi svým kombinováním existujících a vymyšlených citací připomínala nám známé Divadlo Járy Cimrmana a v určitém ohledu i Jméno Růže, kterou jsem četl nedávno, jelikož autor zde má podobnou fascinaci seznamy jako Eco. Brilantní balancování na několika meta-úrovních je zvýrazněno i skvělou typografií, např. střídáním fontů podle střídání vypravěčů. Nejsilnější jsou určitě pasáže, kdy se postavy z filmu vydávají zkoumat dům (ve své podstatě labyrint), pričemž text v tu chvíli začne sám připomínat bludiště. Zjeví se v něm rázem další bloky texty přetékající ze stránky na stránku, poznámky pod čarou dlouhé několik stran plné v podstatě bezvýznamného textu, u nichž na konci, stejně jako ve slepé uličcce, zjistíte, že nikam nevedou. Jakmile se děj přesune do obří otevřené místnosti, roztáhne se i text. Pochybuju, že dokážu v těchto pár postech zachytit své pocity, z této knihy. Občas jsem si připadal, jak když jsem kdysi četl game booky. Měl jsem strach, že v knize špatně odbočím. Pokud umíte anglicky (česky kniha, pokud vím, nevyšla), zkuste si ji přečíst.