Horší než smrt

No dobre teda, ja to ohodnotim ako prvá! Veľmi dobre a rýchlo som sa zorientovala v štýle písania, vlastne kapitoly sú vždy z ineho uhla pohľadu, najprv minulosť, potom prítomnosť.Velmi rýchle vtiahnutie do deja a následne to fajnovo graduje až.....ale to už nechám na čitateľov, nech neprezradim pointu. Stálo mi to za prečítanie, ba čo viac, príjemne ma prekvapila táto detektivka.Posvietim si na tuto p.spisovatelku a určite odporúčam.

Parádní čtení: originální zápletka, jedna smrtelná nehoda a její následky, jedno zásadní rozhodnutí, pár zainteresovaných lidí (vypravěčů), postupné odhalování až k akčnímu závěru. A hodně velmi trefného dumání o životě a ze života: "Nesnáším, když lidi nad ztrátou nějaké věci mávnou rukou, protože to je 'jenom věc'. Věci jsou důležité. Poskytují nám pohodlí, útočiště, styl, identitu. To, co člověk vlastní, je mapou jeho života. Ukazuje to, kde byl, co dokázal, koho miloval, kdo mu lásku oplácel. Je to vyjádření toho, kdo je. Z věcí se toho o člověku můžete hodně dovědět." ...i o spisovatelích a jejich řemesle: "Prázdná stránka je úžasná věc. Spousta spisovatelů se jí bojí. Nesnášejí začátek nového projektu. Dokážou prokrastinovat celé dny, týdny nebo i navždycky. Já ale prázdnou stránku miluju. Miluju ten stav neomezených možností. Miluji připomínku, že i jako obyčejný smrtelník můžu vytvářet celé světy. Psaní je superschopnost. Spisovatelé v lidech probouzejí emoce - hrůzu, smutek, vzrušení, zoufalství - a stačí jim k tomu jenom uspořádat slova na papír. Vyvolat v člověku emoce je velká zodpovědnost a já jsem ji nikdy nebral na lehkou váhu. Ve svých spisovatelských začátcích jsem měl tu drzost myslet si, že to, co svými slovy vytvářím, pochází ode mě. Myslel jsem si, že nápady, obrazy a příběhy, co se mi rodí v hlavě, vycházejí ze mě, že je stvořil můj mozek a já jsem nějaký čaroděj. Teď už ale vím, že schopnost tvořit je úplně jiný talent. Když píšu, nic nevyrábím jako v továrně nebo v laboratoři, ale přijímám. Můj úkol není dolovat ze svojí mysli postavy, ale poprosit je, aby mě navštívily, a potom se jim úplně odevzdat. Psaní je naslouchání. Je to duchovní zážitek v tom smyslu, že to, co píšu, není ze mě, ale plyne to skrze mě. Zapnout počítač a pozdravit prázdnou stránku je akt odevzdání - podobně jako odříkat modlitbu - a pokorné důvěry v posvátný Boží dar. Tím nechci říct, že k napsání knihy nebo scénáře není potřeba řemeslo. To, co se ke mě dostává, není dokončené. Obrazy, které mi proudí do hlavy, musím spárovat se slovy, slova pak zformovat do hezkých vět a věty do souvislého příběhu se začátkem, prostředkem a koncem. Tvorba je tanec s Bohem. Prázdná stránka je pozvánka. Nápady jsou pozvaní hosté. Pomocí slov je svolávám dohromady, a to vyžaduje nejenom víru, ale stejnou měrou i zručnost. Někteří lektoři psaní vám řeknou, že jestli chcete být spisovatelem, musíte psát každý den. Já s tím ale nesouhlasím. Potřebujte životní zkušenosti, abyste pochopili, co přijímáte - jinak to nedokážete autenticky přepsat. Nemůžete vytvářet emotivní obsah, aniž emoce sami prožijete. Originální příběhy jsou spletí toho, co je vám nabídnuto Bohem, a všeho, co jste se naučili, co jste cítili, vypozorovali a zažili. Zjednodušeně řečeno se musíte nadechnout, abyste mohli vydechnout. Žít znamená nadechovat se. Vložit slovo na stránku je výdech. Pokaždé, když sedám k prázdné stránce, věnuju chvilku poděkování za to, co se chystám přijmout. Mlčky slibuji, že budu naslouchat a věřit. A pak to nechám plynout."