Pár příběhů mi tam přijde zajímavých a i "vhodně strašidelných" pro děti. Osobně bych však knihu dětem nedával číst samotným a spíše bych jim přečetl/převyprávěl těch několik příběhů.

Knížku mi přinesla kamarádka, pracovnice knihovny, zřejmě chtěla otestovat, co naše děti snesou. Tak jsme večer, jako obvykle, zalehli do postelí a všechny čtyři ratolesti napjatě očekávali čtení z nové knihy. A nechtělo se nám přestat! Pro mě byla knížka návratem do dětských let, kdy jsme se navzájem strašili horory o Červené ručičce, Chlapečkovi se zlatýma nohama a podobně. Tyhle a podobné příběhy jsou už součástí našeho folklóru, většina se jich bohužel v pubertě někde ztratí. Ale zeptejte se nějakého vrstevníka, jestli si vzpomene, čeho se jako dítě nejvíc bál! Navíc jsem se zvrhle a královsky pobavil, protože pan Nejedlý dokáže najít tu správnou hranici mezi hrůzou a legrací (jež jsou sestry, jak věděl už filosof Ladislav Klíma). Dcera ovšem knížku sama čte jen ve dne, v noci se bojí. Ještě podotýkám, že děti jsou bez telefonů, s omezeným přístupem k počítači, výrazně pohádkoví, odkojení Němcovou, Grimmy, Erbenem..... Pro čtení na tábory, v kolektivu, pro dlouhé zimní večery, pro ty, kteří si dovolí bát se - nelze než doporučit, ale rodičovská kontrola a spolučetba vítána!