Příběh je o tom, že i když je vám partner po třicetiletém vztahu nevěrný, není to konec světa, ale právě dobrý důvod pro nový začátek ! Kniha sice není kdoví jak veselá, ale zato pozitivní, s popisem krásné přírody, nových začátků a přátelství. Moc se mi líbila a doporučuji. „Žiju tady už spoustu let a pořád mě fascinuje to střídání ročních období. Jak to nikdy nepřestává. Na podzim ostrý průzračný vzduch a barvy, co se rozlijou po stromech a mokřinách. Zima a sněhem zasypané stromy, hluboké závěje a třicetistupňové mrazy. Vårvintern, páté roční období, jak tu nazýváme předjaří, je magické. Kape ze střech, ledy tajou, vyráží se na lyže. A zelené rozkvetlé léto.“

Samotnou mě překvapilo jak moc se mi tato kniha líbila. Helena se snaží najít sama sebe a pochopit co od života vlastně chce. Uvažování Heleninýho manžela Martina mě dokázalo pořádně vytočit ("sní jenom spím, ale tebe miluju") to jako fakt. Souhlasím s tím, že příběh připomíná trošku romantické útěky. Kniha se krásně četla má krátké kapitoly což mi maximálně vyhovuje. S každou stránou mě víc a víc zajímalo jak se Helena vypořádá se svým životem. Pěkný příběh. "Myslím, že se člověk musí umět ke všemu postavit čelem a neutíkat před pravdou." "Když se člověku zhroutí svět, nemůže být tak zatraceně zodpovědný."