Horečka

Hranice mezi dětstvím a dospělostí, hranice mezi naivitou a nadhledem, hranice mezi povrchním chrlením kdejakých literárních jmen a naopak opravdovým žitím literatury. A jasně, je to de facto "o ničem", ale tady jde vyloženě o atmosféru a můžu říct, že jsem se během četby nenudil: ať už je to díky vnitřnímu hodnotícímu monology Jana, díky protkání knihy hudebními texty, díky údernému cynismu mládí vůči jiné generaci. Jazz, cigarety, divadlo, jídelna, ženy, vodka, literatura. Vlastně úplně o ničem, ale vůbec to nevadí. A hlavně, tahle věta, tahle věta: Mně nadáváš do senzitivů, ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky. (s. 38)

Výpověď doby. Vlastně byly ty šedesátky stejný jako život dnes.