Honzlová

Román Honzlová mimořádně autenticky vykresluje prostřednictvím hlavní hrdinky život a atmosféru v Československu padesátých let 20. století. Janě je pouhých jednadvacet let, ale ze svého platu členky souboru národních písní živí sebe, matku i mladší sourozence. Už také dobře ví, co kde říkat, co ne, na koho si dávat pozor, zkrátka jak se pohybovat v profízlovaném kolektivu. Přesto její postava na začátku knihy oproti konci působí ještě částečně naivně a vesele. Smutný příběh se odehrává během jednoho horkého letního měsíce, ale tu dusnou tíživou atmosféru tu způsobuje tehdejší politická situace, bezohlednost a trestuhodná nedbalost, deformované mezilidské vztahy a život v obavách a strachu. Kniha je mimořádně zdařilá, jistě i proto, že do ní autorka vtiskla spoustu vlastních zkušeností, zážitků a pocitů. Tohle vynikající vyobrazení tehdejší společnosti si bezesporu zaslouží 5*. Poslouchala jsem audioverzi v naprosto skvělém podání Jany Paulové. Mnoho knih je načtených výborně, ale tady je přednes tak famózní, že umocňuje zážitek z knihy. Kdybych měla hodnotit umělecký projev a dojem z načtení knihy, tak tady dám 10* :-).

Krásná kniha o hnusné době. Fuj, snad se tohle už nikdy nevrátí. Autorka se s hlavní hrdinkou Janou vůbec nepárala, naložila jí toho požehnaně. Jana je správně drzá, chytrá, šikovná, ale život a doba jí moc štěstí nepřejí. Přesto si drží poslední zbytky optimismu, pořád je to lepší než jáchymovské doly (tahle její vůle vydržet, vždyť přece není ještě nejhůř, ta mě vážně fascinovala). Pro mě je Jana Honzlová jedna z nejsilnějších literárních ženských hrdinek, o kterých jsem kdy četla. A na konci jsem si regulérně pobrečela (což se mi u stává tak u jedné knihy za rok).