Honzíkova cesta

Zajímalo by mě, zda existovalo byť jen jedno jediné dítě v době, kdy jsem do základní školy chodila i já, které tato kniha minula? Řekla bych, že asi ne, protože se jednalo o povinnou četbu, přestože existovali i tací, kteří se jí vyhýbali velkým obloukem - což je zároveň také trochu pochopitelné, že ano? ;-) Pokud si dobře vzpomínám, kniha se mi v tomto temném pravěku (tedy před více než čtyřiceti lety) líbila. Nyní se mi do rukou dostalo její novější vydání, kde se slova jako "družstvo" nebo "družstevní" neobjevují v podstatě vůbec. A je to docela škoda, protože bych ráda věděla, jak by takový text vyzněl dnes. Každopádně jsem byla s knihou jako takovou spokojená, malý Honzík zažíval podobná dobrodružství jako kdysi já u svých prarodičů ;-). Jenom já jsem nemusela cestovat tak daleko, protože moji babička a dědeček bydleli hned v sousední vesnici. Do práce chodili samozřejmě ještě také, ale ani mi to nepřišlo divné, že jsem se musela zabavit sama... Ve finále tedy hodnotím plným počtem, kniha se mi dobře četla a zkusím si pro srovnání najít i starší vydání.

(Audiokniha) Do svých dětských let jsem se vrátila díky čtenářské výzvě a moc jsem si poslech užila. Úplně se mi vrátila vzpomínka, když jsem knihu Honzíkova cesta jako malá dostala. Opatrovala jsem ji na každém kroku, pořád ji hladila a měla jsem z knížky ohromnou radost :-) Postránecký má úžasný hlas a k Honzíkovi a jeho vyprávění dobrodružství se skvěle hodí, moc doporučuji.