Není lehké žít s duševní nemocí a otevřít svoji duši veřejnosti potřebuje velkou odvahu. Jaký je život duševně nemocného člověka? Tisíckrát spadnout a znovu se postavit na nohy. Mnohokrát začínat z bodu nula. Někdy se v knize setkáváme s osobou na pokraji svých sil, která navzdory svým nesnázím, vystuduje vysokou školu a intenzivně se věnuje malování. Mrzí mě, že lidé mají tendenci házet psychicky nemocné do jednoho pytle. Ten, kdo si nesáhl na dno příliš snadno soudí. Ale pravdou je, že mnohdy by jim mohli závidět. Jejich vůli k životu s neotřesitelnou touhou žít a bojovat.

Michaelo, smekám před Vámi, že jste dokázala napsat tak otevřenou zpověď, tak upřímnou, plnou Vašich pocitů a problémů. Jsem přesvědčená, že jste na dobré cestě, protože Vaše problémy často korespondují s problémy mnoha žen (koho např. netrápí nějaké to kilo navíc?), jen Vaše cesta k cíli (nejen k tomu hubnoucímu :-) bude zřejmě kvůli diagnóze více trnitá. Na základě Vaší knížky ale věřím tomu, že se naučíte ty trny zdolávat a že si budete pomalu prostříhávat cestičku k takovému životu, který si přejete mít. Hodně štěstí! Vaši knihu rozhodně doporučuji!