Hodiny strachu

Anotace v hrubých rysech shrnuje základní dějovou osnovu - matka se synem uvíznou v ZOO, která je napadena neznámými střelci. A i když samotné téma slibuje adrenalinovou jízdu, nedá se říct, že by se zápletka něčím předvedla. Hrdinové se schovají a čekají, až je někdo zachrání. Hotovo, šmitec. Samozřejmě se tu najdou momenty, které čtenáři zvednou tlak, jenže všechno je to v očekávaných mezích - útěk, úkryt, odhalení, útěk, úkryt, odhalení, a tak dál, až do nenápaditého finále. Žádné překvapivé zvraty se nekonají, jen spousta nevyužitých motivů. Je to slušně odvedené řemeslo, ale nic víc. Až jednoho mrzí, že autorka v sobě nenašla elán pro něco odvážnějšího. Ono možná stačilo ubrat na tezích o správné výchově, kdy by člověk měl, přes všechny ty hvízdající kulky kolem, myslet především na to, aby nezvýšil hlas a nepřivodil tak své ratolesti nějaké doživotní trauma. Fakt díky za ponaučení paní Gino Phillipsová, tohle jsem v thrilleru vždycky postrádal. Teď jen, aby se to nestalo normou.

Tři hodiny v ZOO bohatě stačily. 260 stran je úctyhodný výkon na tak málo času, proto chápu vzpomínky. V hlavní roli mateřská láska. Jednoduchý děj, málo postav, lehká četba, to mi v tomto případě vyhovovalo. Ostatní neřeším, nejsem kritik:-) Pokračování bych si představoval s tatínkem, možná mohl být s nimi v této knize:-)