Hněv draků

Nové exotické prostředí, stará nerezavějící epika. Právě v tomhle ohledu funguje Hněv draků skvěle. Zápletka sice kráčí ve vyšlapaných stopách, dokonale ale umí klamat tělem, co se stran dějových zvratů týče. Evan Winter je ke svým hrdinům až nekompromisní a oblíbit si některého z nich pouze nahrává tomu, že se mu brzy stane něco velmi, ale velmi ošklivého. To celé dokreslují uhrančivé kulisy a především propracovaný svět magie, pomocí níž lze ovládat bestie všeho druhu, oslabovat nepřítele výletem do zásvětí nebo proměňovat vyvolené v monstrózní berserky. Sami draci, klíčový prvek vyprávění, jsou pak velkolepými dravci, jaké známe ze starých mýtů. Nešvarem je pouze skutečnost, že autor koncipuje román jako první díl větší ságy, což u pětisetstránkového čtení zákonitě znamená spoustu odboček, přehršel postav a nevyjasněných motivů. Což na jednu stranu dává možnost vše ještě v budoucnu převrátit, zároveň ale od začátku víte, že na velkolepé finále si budeme muset nějakou dobu počkat.

Here comes the King! Evan Winter! Evan Winter! Evan Winter! Kniha, která předčila veškerá Vaše očekávání tak moc, že Vám vyrvala z těla poslední ždibečky příčetnosti? Máte nějakou takovou v knihovně? Já mám už dvě. Cestu králů a Hněv draků. Autor téhle, vyrůstající v Zambii, inspirován národem svých dávných předků, Xhosů, napsal po narození svého syna fantasy knihu, kde mají konečně své místo i hrdinové černé pleti. Přestože od dětství k fantasy sám tíhne, žádnou takovou nenašel. Pro mě to však není to nejdůležitější poselství, které přináší. Tahle fantasy je čistě vojenskou, sahající si na velká témata jako kolonizace, kastovní systémy a společností dané rozdíly mezi krví obyčejných lidí a šlechtou. Každým odstavcem rezonuje silná vlna vytoužené pomsty, akce a reakce na ni, a já se prostě zabouchla. Do světa, kde Dračí hněv nemusí znamenat víc, než pouhé lidské: Dokážu to. Systém magie je neokoukaný a temný. Hlavní hrdina mě rozložil na maděru, přiznávám. Přikláním se k názoru, že k tak silnému prožitku z této knihy dopomohla skvělá hudba, kterou jsem narvala do sluchátek. Nicméně jsem se na den přesunula do světa, kde jsem se svými emocemi nedokázala držet krok. Do světa, kde Vám každičká další stránka nedopřála oddechu. Napětí, akce, krutost války a nespravedlnost. Miluju to a prohlašuji se za největšího fanouška Taua Solarina! Už jsem dlouho neprahla po příběhu tak, abych si dala přes 500 stránek během jednoho dne. Víc než: Táhněte do nejbližšího knihkupectví, vám k tomu se slzou na víčku neřeknu.