Hluk noci

U stánku Hostu na Světě knihy na mě zazářil nápis na obálce a tím si mě tahle knížka našla. Začínám mít pocit, že to nebyla náhoda. Jednak je skvělá, s velmi zajímavými postavami (takže pro mě ideální). Ale stejně jako hlavní hrdina jezdím nissanem, mám doma zřejmě Howletovu sestru a občas mě bolí hlava. Co když je ta kniha varování? Takže teď opatrně nahlížím do skříně, co z ní vyleze…

Četbu jsem odkládala. Autorovu tvorbu znám a věděla jsem, že ze čtenáře vyždímá emoce do poslední kapičky, tak jsem sbírala sílu. Ale opravdu jsem se těšila. Líbí se mi obálka, přiměřeně atraktivní i děsivá kresba. Název je více než povedený, výstižný, krátký a zároveň zajímavý. A jak říkám, napsané je to excelentně, příběh mě zaháčkoval od prvního řádku a relativně krátkou knihu jsem slupla jak malinu. Text je psaný v er-formě, jinak ani není možno, protože se střídají úhly pohledu několika postav, a v přítomném čase, což se mi líbí, neboť to působí akčně a svěže. Palec nahoru. Na nevelkém rozsahu jak v počtu stránek, tak ohledně doby, v průběhu níž děj probíhá, autor rozehrál partii obsazenou velkým množstvím postav. Všechny jsou vykresleny do hloubky a barvitě, jsou výrazně odlišné, mají různé motivace, charakter i způsob uvažování. Ale je jich opravdu mnoho. Ztrácela jsem se mezi nimi a upírala se k víře, že se mi všechny linie nakonec poskládají a bude stržena rouška tajemství i z tajuplné královny, Drápa či hraběte. To se ale bohužel nestalo. Mezi snovínem (snovým světem) a skutečnem se otevřou čtyři brány, jimiž proklouzne několik tvorů, mezi jinými nebezpečný Plíva. A jsme u prvního problému. Snový svět měl velmi nejasná pravidla nejen ohledně svého vzniku (Ludvík si ho vysnil nebo ho sestavil jako model?) a fungování, není ani zřejmé, kdo všechno se přesunul. Jak se ve snovíně objevil Tomáš je mi dočista záhadou. Bohužel v tomto duchu pokračují problémy dál. Plívova motivace mi byla až do konce nejasná. Dobrá, v závěru se postava vyjádří na plná ústa, ale zaráží mě, že si stejnou otázku nepoložil ani Ludvík. Dál mi vadila nevyváženost a přechýlení celého příběhu směrem ke tragičnu. Pokud byl Plíva Ludvíkovým opakem a zosobněním jeho nejhorších vlastností, v rámci zachování polarity vesmíru mi scházelo nějaké alter ego ze světlé strany síly neboli zosobnění Ludvíkových nejlepších vlastností. Úplně pominu takový nesmysl jako galerii vybavenou vzácnými obrazy, která nemá žádné zabezpečení a vlastně není ani dostavěná a schází jí stěna. Svižný a napínavý děj směřuje k určitému vyústění. Celou dobu jsem doufala, že autor nakonec předvede efektní trojitý rittberger a ze situace vybruslí. I tady nastalo zklamání. Prozření hlavních hrdinů (Ludvíka, Agáty, Arraka a spousty dalších) proběhlo rychle a vzhledem ke způsobu zakončení pro mě afektovaně. Moc ráda bych chválila víc, ale nemůžu. Pro komerční čtenáře je kniha příliš komplikovaná, na mě byla zase přespříliš bezútěšná a v některých momentech nedotažená.