Hlídač

Zvláštní kniha. Svým způsobem bezvadná nápadem - dva securiťáci hlídající v blíže neurčené budoucnosti ohromné prostory podzemních garáží luxusního čtyřicetipatrového domu. Postupně zjišťují, že obytný komplex opustili všichni obyvatelé kromě jediného a svět venku podlehl jakési krizi, o které však ani jeden z nich nic neví. Jenže to „svým způsobem“ znamená, že v polovině knihy najednou zjistíte, že zápletka tu rozhodně nehraje prim. Takže dlouho, dlouho, dlouho se nic neděje, pak najednou ric pic, následuje zase chvilku nic, potom puf a je tu konec. Žádné velkolepé finále, žádné velkolepé odhalení, žádná velkolepá pointa. Tak jak divně příběh začne, tak i skončí a ve mě zůstala pouze nezodpovězená otázka, co to kurtizána mělo vlastně celé znamenat. Máte-li ovšem zájem o trochu sugestivní deprese a větší než malé množství atmosférické schizofrenie, pak není o čem diskutovat. V tu chvíli vám ani nebude vadit chabá dějová osnova a naopak si vychutnáte podmanivou stylistiku Petera Terrina.

Opravdu originální dílo. Psáno úsporně, zdánlivě o banálních věcech a pocitech ,najednou ale zjistíte mrazení v zádech. Jednání hlídačů graduje až do šokujících konců. Před třiceti, dvaceti lety bych tvrdil, že takové uvažování Michela a Harryho není možné, ale myslím, že na dnešní dobu popis sedí a takových lidí mezi námi je až dost. Žánrově těžko zařaditelné-psychologický román, sci-fi nebo snad horor, ale každopádně velmi působivé!