Hledání ztraceného času

Obrovský dík vydavatelství za toto dílo. Do kterého lze vstoupit beze strachu, vyloženě s radostí a s vědomím že taková shledání jsou neopakovatelně krásná. Je to jako by svým způsobem člověk vcházel domů, někam kam obvykle ani člověk neví že má ještě přístup a při tom to není pošetilé, ale opravdové.

(VII) Právě čtu... Sodoma a Gomora (Hledání ztraceného času IV) (5. 9. 2020) Čtvrtý svazek Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Sodoma a Gomora (1921/22), je po předchozím Světě Guermantových druhý nejdelší (528 stran). Hned na začátku vypravěč odhalí homosexualitu barona de Charluse, když je svědkem jeho intimní schůzky s panem Jupienem. Tím se osvětlí i Charlusovo zvláštní chování i to, že se mu vypravěč líbí a že byl Charlus zklamán, když mladík neopětoval jeho city. Úvahy o homosexualitě následují a v rámci nich si přečteme také vůbec nejdelší Proustovu větu, která zabírá téměř dvě a půl strany (nevím, kolik má slov v českém překladu, ale v anglickém je jich podle příručky Patricka Alexandera 942). V dalších kapitolách se s vypravěčem ocitneme na večírku u kněžny a knížete de Guermantes (což jsou příbuzní vévodkyně a vévody de Guermantes), kde se mladík mimo jiné setká s nemocným Charlesem Swannem. Následně odjede na svůj druhý pobyt k moři v Balbecu, teď už bez milované babičky, která je po smrti a na kterou často myslí (jaro a léto 1900); zde se nadále sbližuje s Albertinou. Sledujeme také vztah Charluse a Morela...