Jedna z těch knih, které musím hodnotit vysoko za poskytnutí názorného příkladu, že nikdy není nic ztracené! Táhne vám na čtyřicet: životní styl na nic - z kalhot leze pupek a chůze do schodů je téměř nepřekonatelnou překážkou, vztahy na nic - ráno si jeden nepamatuje, kde se v tom pokoji vzal, práce na nic - už docházejí nápady, jak ji sabotovat a den se zdá být nekonečným. V této fázi se většina otupěle smíří se skutečností a začíná hledat důvody neúspěchu, a to od rodiny, přes vzdělávací systém, opření se do komunismu, kapitalismu a dalších několika -ismu, načež se opět vydá do práce, aby si večer prolila hlavu alkoholem a opakovala zajetou rutinu. Jediné, co se mi na knize nelíbilo, bylo přespřílišné zdůrazňování "zdravého" veganského způsobu stravování. Pasáže, kde se autor pomálu hroutil z toho, že před závodem byl ve společné jídelně odkázán na klasickou, chtělo by se říct, hotelovou, snídani, nebo úpěl, že po závodu má k večeři thajské jídlo z rychlého občerstvení, byly poněkud dětinské.

​​ Rich Roll dokázal něco, co před ním (a jeho jednorukým kamarádem) nikdo jiný nezvládl: pět ironmanů v pěti dnech na pěti různých havajských ostrovech. Navíc se dobrovolně (a podle všeho s láskou) stal tátou dvěma odrůstajícím klukům, které do jejich vztahu přivedla jeho žena. Tyhle dvě věci bohatě stačí na to, abych před ním smekla až k zemi a prohlásila ho za Frajera s hodně velkým F. Bohužel jeho memoáry jsou postavené tak, že mě zhusta spíš popouzely než cokoliv jiného a o motivaci tu nemůže být ani řeč. Už jen to, jak skromný chlapec Rich je - hned v podtitulu se označí za "jednoho z nejzdatnějších lidí na světě", ale tak falešnou pokoru stranu, že, je zapotřebí se pochválit, když to nikdo jiný neudělá. Zásadní boje, které svedl - léčba z alkoholismu (kdy pil během vysoké tak moc, že zvládl vystudovat práva na Stanfordu a udržet si práci v prestižní právní kanceláři, ehm - a Úsměvy smutných mužů znáte?) a shazování nadbytečných kil, které mu ohrožovaly zdraví (na metr osmdesát měl necelých sto kilo a během chvilky dal v terénu bez zadýchání půlmaraton, podle fotek teda do tlouštíka měl sakra daleko) - ale vůbec nezní zásadně, spíš jako přifukovaná dramata na efekt. Nejvíc mě ovšem iritovala neutuchající propagace produktů, které prodává, na kterých má podíl nebo které prodává jeho žena. Inu, reklama je reklama. Přes veškerý výtky, který ke knize mám, je to pořád v současné produkci "od sportovce sportovcům" (ne, Rich není spisovatel, byť si to podle doslovu myslí - je pořád "jen" sportující právník, který podává famózní výkony a to přece není vůbec málo!) to lepší. Fakt. Věřte mi. A teď si jděte koupit ten jeho mixér, ať má za co jet příště na Havaj!