Hledání Betty MacDonald

S humoristickými knihami mívám dost často problém, málokdy se naladím na stejnou notu jako autor, humor je prostě věc čistě individuální. S humorem Betty Mac Donald a jejím pohlížením na svět jsem byla v jedné notě od první přečtené kapitoly, v mládí to byla pro mě autorka číslo jedna a k jejím knihám jsem se opakovaně vracela. Souzněla jsem i s překladem Evy Marxové, ne vždy se to podaří a někdy je překlad sto původní text pokazit. Již dříve jsem se snažila o Betty Mac Donald něco zjistit, přemýšlela jsem, jak dalece jsou její knižní autobiografické příběhy totožné s jejím životem. Když jsem objevila tuhle knížku, hned jsem po ní skočila a přiznám se, že jsem ji pročetla s obrovským zájmem. Zklamání, jak někde níže naznačeno? Rozhodně ne. Jen její knihy dostaly další rozměr; stejně mě ale překvapilo, jak se skutečnost lišila od knižní verze, zejména tedy ve Vejci a já. Ale nakonec proč ne? Spíš je zajímavé, jak věrohodně Betty příběh ve Vejci podala, tak uvěřitelně, že najednou jsou mnozí zklamaní, že hodně věcí bylo ve skutečnosti jinak. Nedávno jsem narazila na článek s životopisem Betty – a ten vycházel z autorčiny knihy Vejce a já se všemi podrobnostmi; vlastně málokoho asi napadne, že se nejedná o přesnou autobiografii. Že nakonec tím líným pijanem mohl být Bob, že maminka a sestry Betty ve skutečnosti bydlely za rohem a pomáhaly jí, soused (mimochodem syn „Hicksových“) jí chodil štípat dříví, aby v zimě s dětmi nemrzla… Zaujal i soudní proces s bývalými sousedy Bishopovými („Kettlovými“), kteří se po vydání knihy po letech poznali. Ano, poněkud sžíravá ironie, která se nesoustřeďovala jen na vlastní osobu autorky, ale i lidičky okolo ní, mohla být zraňující… My Bardovi proti všem – tohle motto, jak známe z knih autorky, byla však skutečnost. Soudržnost rodiny, tak jak jsem vnímala z knih, byla prostě i v životě Betty a nebyla ničím vymyšleným. Smutný konec Betty mě vzal za srdce. Obdivovala jsem Paulu Becker, jak pojala hledání Betty Mac Donald a s jakou empatií a osobním nasazením k tvorbě jejího životopisu přistupovala. Její osobní přístup i nadšení, s jakým sepisovala osudy Betty a její rodiny, mě strhlo, možná i víc, než bych čekala... Plus za rozsáhlou přílohou s fotografiemi členů rodiny i domů, ve kterých Betty žila.

My, kteří z Bettyiných knih citujeme celé pasáže zpaměti a pro jejíž knihu (v mém případě soubor tří svazků - Co život dal a vzal) saháme periodicky ve dnech obzvláště chmurných, jsme si nemohli nechat ujít životopis tohoto literárního génia v sukních. Bohužel - pro mě - platí v tomto případě parafráze, že totiž "méně znamená více" a lituji, že jsem četbou díla paní Becker nedobrovolně nahlédla do zákulisí života MacDonald a zjistila tak skutečnosti, o něž jsem vůbec nestála SPOILER včetně morbidně vykresleného konce jejího života s popisem nechutných podrobností -diagnózou počínaje....... Pevně doufám, že biografii co nejdřív vytěsním z paměti (čímž neznevažuji vynaložené úsilí Pauly Becker) a že se mi podaří uchovat si Betty VÝHRADNĚ v její úžasně vtipné, inteligentní a nepřekonatelné osobnosti tak, jak ji znám z jejích knih.